Blog DNK. Fit těhulka #1
Jak prožívá a jak si udržuje kondici v těhotenství autorka seriálu RUTINA? O své zkušenosti se Lucka podělila ve svém blogu…
Patřím mezi, ty, které se před těhotenstvím věnovaly pravidelně sportovním aktivitám. Občas jsem v závodním kolotoči myslela na to, jak v požehnaném stavu budu bez dostatečného pohybu nevrlá. A ano, trochu jsem se té představy děsila. Neměla jsem ponětí, co těhotenství obnáší a ani, co přináší. Zaškatulkovala jsem se mezi ty, které si myslely, že s rostoucím bříškem můžu svým aktivitám dát sbohem. Teď už vím, jak moc jsem se mýlila…
První trimestr
Zhruba měsíc a půl po legendárních Sudetech, kde jsem se napodruhé rozloučila se závodním bikingem, se na těhotenském testu objevila pozitivní čárka. Druhý den další test se stejným výsledkem. Překvápko. Rozhodně jsem za poslední dny necítila nic, co by naznačovalo, že se zadařilo. Po ultrazvuku u gynekologa mi bylo řečeno: „Chovejte se tak, že jste těhotná.“ Začala jsem načítat informace. V dnešní internetové době můžete poznávat své těhotenství opravdu detailně a to týden po týdnu.
Výživa, nevolnosti, změny chutí
Na doporučení gynekologa jsem začala zobat těhotenské vitamíny. Termín pestrá se zaryl do podvědomí. Kdo, mě zná, ví, že zeleninu na mém talíři nenajde, takže krabička tabletek s nadupaným komplexem vitamínu do určité míry pokryla nedostatky v dodržování pestré stravy. Odborníky doporučovaná kyselina listová v tabletkách nechyběla, takže jsem se přestala strachovat, jak do sebe budu cpát listovou zeleninu. Utvrdila jsem se v tom, že mé oblíbené dobroty kam patří tataráček, červené víno s colou a plísňové sýry jsou pro mě tabu. Ovšem se skleničkou nealka, jsem začala být pro blízké okolí krapet podezřelá.
První měsíc těhotenství jsem nepociťovala žádné nevolnosti nebo změny chutí a nebylo to pouze tím, že jsem o těhu neměla ponětí. Zato druhý a třetí měsíc byly už o jiném příběhu. To, že mám rychlé spalování, jsem věděla. Vždy jsem jedla pravidelně a bez pořádné snídaně bych nevyšla mezi lidi. Nyní jsem jedla ještě častěji a už během noci jsem se budila hlady. Čím víc jsem byla hladová, tím více mi bylo zle. Návštěvy noční toalety se spojily s exkurzí v lednici. No a ranní první kroky směřovaly opět do kuchyně. Snídaně nevolnost zahnala, ale i přesto se během dne stalo, že se mrška vrátila. Zabíralo jen jedno: JÍDLO.
Mnohdy se mi také stalo, že jsem do poslední chvíle nevěděla, na co mám vlastně chuť. Výjimkou nebyly situace, kdy jsem se z jídla radovala a po pár minutách jsem si uvědomila, že vlastně tlačím něco, co mi nechutná. Inu, požitek z jídla mě na dva měsíce opustil. Mé nevolnosti bych přirovnala k žaludku v ranní fázi po kocovině. Ano, jsou příjemnější stavy, ale na rozdíl od jiných nastávajících matek jsem nedospěla do stádia zvracení.
Sport pomáhá
Na nevolnosti v prvním trimestru jsem měla zaručený recept. Pravidelná strava a pohyb. Výhodou prvních třech měsíců je, že na vás těhotenství není vidět. Vyhnula jsem se tak nepříjemným pohledům, že si dovoluji sportovat, když budu mamčou. Většina lidí žije v bublině, v které je sportující těhulka nepřijatelným obrazem. Tihle „všeználci“ zírají, když se k nim donese, jak pestrá je paleta sportovní aktivit, které mohou ženy v očekávání provozovat. Začala jsem studovat své možnosti. V první řadě jsem ve všech svých aktivitách ubrala na intenzitě. Sportester se opět stal mou povinnou výbavou. Snažím se, aby se tepová frekvence pohybovala do 150 tepů (moje maximum bylo k 190). Jasně, občas přijde zapovídná nebo se do cesty postaví kopec, kde to trochu vylétne, ale hned následuje zvolnění.
Zároveň jsem zkrátila délku svých sportovních radovánek na dobu, která mi byla příjemná. Pokaždé jsem se řídila především svými aktuálními pocity.
Přišel listopad. Na kolo jsem se už neposadila, ale túry v domácích Krkonoších byly dokonalé. Vedle toho jsem pokračovala v plaveckém zdokonalování kraulové techniky 1-2 týdně a k tomu 1-2 týdně cvičila. Rozloučila jsem se však se cviky na bříško a pozornost přesunula na záda, zadeček, nohy a ruce. To nakonec můžete vidět i v naší RITINĚ.
V prosinci jsem se konečně dočkala prvního sklouznutí na běžkách. Budete překvapeni, ale i běžky jsou doporučovaným pohybem po celou dobu těhotenství. Nakonec jsem své aktivity rozšířila i o milované skialpy, které se změnily především v procházky s minimem sjezdů. Samozřejmě jsem si na všech prkýnkách dávala pozor na pády. Ano, sporty, kde hrozí pády a nadměrné otřesy nejsou doporučovány. Najdou se však ženy, které běhají po svých do pozdního stádia těhotenství. Mě však vidina otřesů odradila. Nebylo to však pouze ze zdravotního hlediska, ale spíše z toho subjektivního. Tady moje hlava řekla stop. Poskakování s bříškem mě opravdu neoslovilo.
Únava, změny nálad, větší prsa, častá toaleta, žádná sauna
V úvodu těhotenství mé okolí, až na jednu výjimku, nepoznalo, že jsem v požehnaném stavu. Jako řada nastávajících maminek jsem to tajila, až do konce prvního trimestru, kdy jsem absolvovala důležitá vyšetření. Po budoucím tatínkovi jsem své těhotenství oznámila v práci. Bylo mi jasné, že nemůžu zatěžovat bříško nošením služební zbraně, sloužit noční, jezdit společně s výjezdy a mít policejní práci na ulici.
První změny na těle jsem začala pociťovat v půlce druhého měsíce. Prsa byla citlivější a bolavější. Tou pozitivní stránkou byla jejich postupně větší a větší velikost. Troufnu si říci, že čistou náladovostí jsem netrpěla. Spíš se jednalo kombinaci únavy a nevolnosti. Na únavu a regeneraci mi v zimním období vždy fungovala sauna. Studovala jsem dlouho a pečlivě, ale nakonec jsem se rozhodla i tady pocity. Tahle zima bude mojí první bez saunování.
Největší změnou však bylo, zvykat si na to, že běžné činnosti mě utahaly jako 3-4 hodinový švih. Obvykle jsem si šla večer po práci alespoň zaplavat. Plavky byly připravené, ale už v půlce služby mi byl jasné, že místo záběrů ve vodě, hodím nohy nahoru. Málokdy se mi dařilo usnout za bílého dne. Dokonce ani po tréninku před noční službou jsem nezabrala. Nyní mi nedělalo problém zalehnout a zdřímnout si během odpoledne. Je úžasné, jak tělo těhulky funguje. Ta příroda je dokonalá.
Těhotenství je úžasné období. Pamatujte, že s pozitivní čárkou na těhotenském testu se nemusíte loučit s pohybem. O tom jsem se přesvědčila osobně. V současné době jsem na konci čtvrtého měsíce. Proběhlo pár změn, ale sportuji pravidelně. A co je hlavní, cítím se báječně.
