Zdeňka Jílková miluje svou práci i malované obrázky
V našich rozhovorech „Holky kolem kol“ Vám chceme postupně představovat dámy, které mají svůj život svázaný s cyklistikou, ale úplně jinak, než že by jejich každodenním chlebíčkem byla jízda, trénink, závody….
Před časem jsme nakoukly do života Soni Ježkové, manželky a manažerky slavného sportovce. Dnes to bude o setkání, které může být pro mnohé inspirující, motivující – rozhovor je se Zdeňkou Jílkovou, obchodní ředitelkou divize Velo, dnes již světoznámé značky Rubena ( resp. nově přejmenované na Mitas ).
Mé první setkání se Zdeňkou bylo při tiskové konferenci, na cyklistickém veletrhu For Bikes, kdy představovala firemní novinky a také závodní tým, v čele s olympionikem Honzou Škarnitzlem. Šrumec tam byl řádný a já byla moc ráda, že si našla v nabitém programu čas na rozhovor pro náš web. Mrkla na hodinky a omluvila se, jestli nebude vadit, že se u toho zároveň společně najíme.
Zdeňko, pro většinu žen je pojem Rubena ( dnes Mitas), čistě mužská záležitost. Pneumatiky na zemědělská auta, pláště na kola… Jak tě osud zavál právě sem, do tohoto segmentu ?
Mám vystudovanou Technickou universitu v Liberci, se zaměřením na ekonomiku a obchodní řízení. Už na škole jsem cestovala, rok pobyla ve Španělsku, což se nakonec stalo tím „osudným“ . Po promoci jsem absolvovala 4 výběrová řízení, jedno z toho bylo právě do Rubeny. Dostala jsem na starost teritoria, kde se mluví španělsky a zatím zde neobchodovali, měla jsem brzo úspěch, tržby šly nahoru.
To vypadá, jako kdyby stačilo jen umět jazyk. Ale určité obchodní předpoklady jsi měla, ne ?
Asi, určitě J. Další zkouška byla, když jsem dostala na starost dceřinou společnost ve Francii, kde byla v tu chvíli divize Velo minoritní. Ve Francii jsem byla tři roky a pak vedla firmu ještě jeden rok z Čech.
A po pěti letech jsi vystoupala na vrchol…
Dá se to tak říct, ve firmě už nemám kam postoupit výš, obchod v divizi Velo řídím celosvětově.
Byla jsi hodně ambiciózní ?
Jsem ve znamení berana, takže asi trochu ano, ale na druhou stranu, u mě v práci to šlo tak nějak přirozeně samo…
Vaše firma letos zaznamenala velký úspěch na slavném etapovém závodě horských kol, Cape Epic. Byli jste jedním z významných sponzorů. Kolik práce za tím je ?
Už loni jsem hodně spolupracovala s naším obchodním zastoupením v Jihoafrické republice, takže jsme do Cape Epic vstoupili jako tichý partner. Následoval rok jednání, aby se Rubena stala sponzorem. Výsledek byla ale skvělý. O české značce se hodně mluvilo, úspěch podpořili i kluci svými výsledky. (1, 2 a 12. místo v celk.klasifikaci – pozn.red.). Měla jsem možnost zažít atmosféru akce na vlastní kůži, i když jen na dva dny, ale bylo to něco úžasného.
Nebudu se ptát, jestli máš kolo – to je určitě firemní povinnostJ. Ale máš čas jezdit ? Jsi sportovec od mala nebo to přišlo časem, ve spojitosti s prací ?
Kolo jsem si přivezla z Francie – krásného Lapierra ( lídr na franc.trhu – poz.red). Jako dítě jsem jezdila – na koni. Od 11 let, dělala jsem parkurové skákání. S příchodem na vysokou to skončilo, ale Liberec je sportovní město, dělá se tam toho spousta, jsou tam dobré podmínky. Pohyb mám ráda a taky vím, že ho potřebuji. Bylo období, kdy jsem pro sebe neměla čas, ale to není dobré ani pro práci.
Tak tě kolo udržuje v kondici…
Trochu jezdím, ale v současnosti mám jako top sport volejbal. Plážový i šestkový. Tam se zúčastňujeme i různých turnajů, na krajské úrovni. Parta holek, je to fajn, užijeme si legraci. Navíc – budu opakovat, co lidi vědí, ale vlastnosti ze sportu se dobře uplatňují i v pracovním prostředí. Když pracujete v týmu, je potřeba dělat kompromisy. A o běžném životě, vztahu to platí také.
Jaký máš kolem sebe v práci tým ? Kolika lidem jsi napřímo nadřízená ? Možná by i někoho zajímalo, kolika mužům a jak to s nimi jde .. 🙂 Přeci jen, pánský obor…
Napřímo je to 5 lidí z obchodu a 5 z logistiky, složení 50:50. Tým je mladý, průměr je 32 let…Rubena je sportovní divize, takže je to i v práci znát, přátelské prostředí, vztahy…
Úspěšná kariéra, skvělý pracovní tým, fajn parta lidí u sportu…je vůbec něco, co ti chybí ?
Mám spoustu přátel, práci, kterou bych neměnila, ale samozřejmě si uvědomuji svůj věk, je mi 37, a naskýtá se tedy logicky otázka založení rodiny. Zatím nemám vážný vztah, vím, že tohle musí přijít samo, příležitosti i při náročné práci, jsou. I když ctím pravidlo“co je v domě, není pro mě“… Ale při obchodování se setkávám se spoustou zajímavých lidí. A bavíme se nejen o obchodu.
Poslední otázka, na kterou se pokus odpovědět spontánně. Když by ti chtěl někdo udělat radost, věnovat dárek, čím by tě potěšil ?
Kytička, dobré víno….? Když se zamyslím, co mi v poslední době udělalo radost, tak jsou to malované obrázky od mojí neteře…z toho je cítit, že je to osobní dárek, udělaný jen pro mě. Ty materiální si zajistím sama. Takže tohle dělá radost.
Děkuji moc za příjemné povídání a za redakci přeji, ať se Ti daří nejen v práci.
Autor: KajaP
