Královna cyklistiky – jak žije dnes ?

Dnes večer bude v kongresovém centru PVA EXPO Praha Letňany vyhlášen Král cyklistiky pro letošní rok. Skvělý závod Martiny Sáblíkové v mistrovské časovce, kterým se nominovala na OH v Riu, ji ale asi na nejvyšší příčky nedostane – výkony silničářů Štybara, Königa nebo bikerů Cinka a Kulhavého v průběhu celého roku dávají tušit, že boj o prestižní titul se odehraje právě mezi muži. Král cyklistiky má za sebou 50 ročníků a jen jednou v celé historii zvítězila žena…..

Lada Kozlíková – byla mistryní světa i Evropy na dráze, pátá v časovce jednotlivkyň na OH v Aténách. K tomu získala neskutečných 46 domácích titulů, startovala na třech olympiádách. Před časem jsem měla možnost s touto ikonou české ženské cyklistiky připravit rozhovor, jistě stojí za připomenutí….

Psal se rok 2002, kdy poprvé v historii ankety Král cyklistiky usedla na pomyslný trůn žena.  Jak žije „královna“ Lada, dnes maminka půlročního Matouška, provozovatelka rodinného penzionu,  jak vzpomíná s odstupem na své slavné závodnické roky?

Lado, jak dlouhá cesta vedla ke všem těm úspěchům?
S cyklistikou jsem začala ve čtrnácti letech. Byla jsem členkou oddílu běžeckého lyžování u nás ve Vyškově a v rámci letní přípravy jsme používali kola. Do cyklistických závodů jsem vstoupila nejprve na horském kole, kdy jsem začala jezdit Český pohár MTB.

Kdy začala spolupráce s trenérem Usnulem a jak vzpomínáš na tým VEUS Vyškov, kde jsi léta jezdila?
Spolupráce s Břetislavem Usnulem byla prakticky od začátku, někdy od roku 1993, i když v závodech horských kol jsem měla prvního trenéra Karla Hanáka. Vše se dělo pod hlavičkou VEUS klubu a tudíž moje silniční a dráhové starty na sebe nenechaly dlouho čekat. Byl v tom jasný systém a s odstupem času mohu říci, že asi nejlepší, jaký kdy u nás v rámci ženské cyklistky existoval.

Tituly, ať už na dráze nebo na silnici, jsi sbírala jako na běžícím pásu. Vedla sis nějakou statistiku?
Domácích titulů mistryně České republiky mám ze všech disciplín a kategorií celkem 46. Mohlo to být i více, ale domácí šampionáty už pro mě někdy nebyly, při vší úctě, až tak motivační. Jinak jsem moc ráda za všechna umístění, která jsem v kariéře vybojovala.

Mistryně světa ve scratchi v dánském Ballerupu 2002.

 

Jakých reprezentačních úspěchů si nejvíc ceníš? Jde porovnat duhový trikot z dráhy nebo umístění v top 5 na olympiádě?
Těch úspěchů bylo, při vší skromnosti, docela dost. Čtyři tituly mistryně Evropy a duhový dres z mistrovství světa v Dánsku 2002, k tomu nějaké další medaile, dobrá umístění ze Světových pohárů. Bylo to krásné a ráda na to vzpomínám. Myslím si, že duhový trikot mistryně světa je asi mou nejcennější trofejí.

OH Peking  2008
OH Peking 2008

A co to páté místo v časovce z olympiády v Aténách?
V konkurenci, která tenkrát byla na startu, ho dodnes považuji za něco neskutečného. Na čtvrté místo mi chyběly dvě desetiny, v závěru mě zbrzdil doprovodný motocykl, takže to mohlo být ještě lepší. Tehdy mě moc potěšily gratulace snad z celého světa. Během své kariéry jsem byla vícekrát na pokraji skvělých výsledků, ale někdy chyběl ten pověstný kousek štěstíčka, postupně mě stále častěji zrazovalo zdraví.

OH Atheny 2004
OH Atheny 2004

Tvé úspěchy měly jasné vyústění v zahraniční angažmá…
Nejdříve jsem začala jezdit na hostování v německých týmech u mojí kamarádky a vynikající světové závodnice Hanky Kupfernagelové. To mi dalo hodně. Nutno však říci, že na tento způsob závodění jsem byla již dostatečně zkušená a moje výkonnost byla na slušné úrovni, takže jsem zadané úkoly téměř vždy plnila. Později jsem závodila i v ruských a italských týmech a i to byly cenné zkušenosti. Nejdůležitější byla vždy výkonnost, abych dokázala plnit to, co se ode mě očekávalo. To se téměř vždy dařilo, takže jsem měla otevřené dveře prakticky do kteréhokoli mančaftu.

Vrcholem tvé profesionální kariéry bylo bezesporu tvoje působení v holandském týmu Buitenpoort-Flexpoint, pod vedením bývalého skvělého cyklisty Jean-Paul van Poppela.
To byla opravdu velká cyklistika. Tehdy jsme vyhráli celkové hodnocení Světového poháru profesionálních týmů. Jména jako Susanne Ljungskogová, Mirjam Melchersová, Amber Nebenová či Linda Villumsenová, to bylo to nejlepší, co na světě jezdilo na kole. Já jsem v té době byla již čtyřnásobnou mistryní Evropy a mistryní světa, takže jsem se mezi holkama neztratila a moje postavení v týmu bylo velmi dobré.

Měla jsi ambice stát se tam lídrem?
Lídrem jsem nikdy nebyla a popravdě řečeno, ani jsem být nechtěla. Byla jsem pod velkým tlakem při startech na silnici i dráze za českou reprezentaci. Tady dlouhá léta vše záleželo jenom na mně a to byla velká psychická zátěž. O to lépe jsem se cítila v profitýmech, kde jsem plnila jen černou práci a byla jsem za ni ráda. Rovněž kamarádky v týmu vycítily, že je nechci na jejich postech nijak ohrožovat, takže z mého pohledu to byla nejkrásnější cyklistika mojí kariéry.

Měla jsi i jako domestik někdy volnou ruku?
V několika kvalitních etapových závodech se mi podařilo dovézt žlutý trikot až do cíle. Velice si cením vítězství v Polsku a Holandsku.  Na největších závodech typu Gira a Tour jsem vždy byla v roli domestika. Například na Tour de France v roce 2002 jsem pracovala pro spurtérku Olgu Sljusarevovou, která sprinterskou soutěž vyhrála i mým přičiněním. Tehdy jsme v týmu společně slavili a já měsíc na to vyhrála mistrovství světa na dráze. Průprava z těžkých etapových závodů na silnici byla zároveň i klíčem k úspěchům na dráze.

V roce 2002 jsi zvítězila v prestižní anketě Král cyklistiky a dosud tě žádná žena nedokázala napodobit.
Tehdy to byla opravdu velká sláva, některým našim funkcionářům to ale nebylo příliš po chuti. Ženská cyklistika nikdy neměla v Česku na růžích ustláno a myslím, že tomu tak není ani dnes.

Lada a současnost. Jaký prostor má v tvém podnikatelském životě kolo?
Já se vlastně se závoděním nijak neloučila. Jenže když tragicky zemřel Honzík Usnul (syn současného manžela Lady Břetislava Usnula – pozn. aut.), který na jezu v Olomouci zachraňoval tonoucího školáka, nebylo možné cokoli dělat, natož pak vrcholově závodit. Prostě to nešlo. Takové neštěstí člověka úplně odrovná. Navíc přehodnotíte spoustu životních priorit. Najednou je úplně jedno, jestli někde ve spurtu o galusku vyhrajete nebo prohrajete.

Takže cyklistiku už nesleduješ ani v televizi?Přestala jsem ji úplně sledovat a teprve loni jsme s Břetislavem sledovali pár etap Tour. Mám ale tak velké pracovní vytížení, že jsem poslední tři roky na kole vůbec neseděla ! Cítím, že je to špatně a chtěla bych to změnit. Času je však málo. Provozujeme rodinný Pension Lada v Repechách na Drahanské vrchovině, v překrásném prostředí, a tato práce mě naplňuje. A také mám další výzvu – vystudovala jsem Sociální a charitativní práci a chtěla bych se více angažovat i v této oblasti a pomáhat potřebným.

Autor: Kája P.
Foto: SC, archiv Lady Kozlíkové-Usnulové

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková