HOLKY KOLEM KOL. Kočka z plakátu
Kolo je jim celodenní náplní, někdy pět, někdy sedm dní v týdnu. Baví je, rozumí mu a samozřejmě na něm jezdí. Nejde však o profesionální jezdkyně. Jsou to „Holky kolem kol“. Ty, pro které je jejich profese úzce propojená s cyklistickým průmyslem a ony buď jako markeťačky, obchodnice, servismenky nebo prodavačky cyklistice dávají kus svého života.
První díl z našeho seriálu rozhovorů „Holky kolem kol“ patří pohledné mladé dámě, Pavle Fabiánové, která má u české značky AUTHOR na starost marketing, respektive je pravou rukou ředitele tohoto oddělení. Určitě při podpisu pracovní smlouvy netušila, že to bude právě její tvář, která velmi záhy zaplní katalogy, bannery a další reklamní materiály cyklistického velikána, který oslovuje celosvětový trh.
Naše setkání se uskutečnilo nedaleko sídla společnosti Universe Agency, tedy místa, kde Pavla pracuje. Času na povídání bylo dost, žádné omezení polední pauzou se nekonalo, nastávající maminka si užívala volného dne…
Pavlo, moje první otázka: „Kolik máš letos najeto?“ měla napovědět o tvém cyklistickém nasazení, ale vzhledem k tvé blížící se radostné události jí upravím. Kdy jsi naposledy seděla na kole?
Letos pro mě cyklistické najíždění skončilo hodně brzy, naposledy jsem na kole byla, tuším někdy koncem května. Najeto mám kolem 2000 kilometrů.
To ale není málo. Byla jsi jezdit někde v teple?
Malorku jsem si užila loni, ale pro letošek už ty plány směřovaly trochu někam jinam. Ale kolo do toho patřilo. Jenže moje tělo řeklo ne, nebo spíš hlava. Najednou se mi nechtělo, nešlo mi to, začalo mě bolet břicho. Ale to jsem ještě nevěděla, že jsem těhotná, bylo to úplně zkraje!
Tedy nejdřív signály a pak až tohle překvapení?
Přesně tak. Já se do kola nemusela nikdy přemlouvat, tu nechuť jsem nikdy neznala. A najednou taková změna. Za celých sedm let, co na kole jezdím, se mi nic takového nestalo. Vlastně bylo jasné, že se něco děje…
Závodila jsi někdy?
Já jsem měla kolo víceméně jako zábavu pro sebe. A nejsem vyloženě závodní typ, takže i když jsem pravidelně jezdila, trénovala, nikdy jsem neměla seznam závodů, kam musím. Když už jsem se náhodou někam vydala, bylo to s partou a spíš za zážitky, pro radost, užít si i tu atmosféru maratonu, kam jsem jinak jezdila fotit a dělat dokumentaci, což souviselo s mojí prací. Prostě si stoupnout na druhou stranu startovní čáry.
A líbilo se ti to?
Jo, jo..líbilo. Dalo by se říct, že jsem si to užila, ale vždycky mě to úplně vyšťavilo.
Takže jsi typ, co si umí sáhnout na dno?
Myslím, že ano. Docela trpím křečemi, což nebylo výjimečné, tak to byly jasné signály, že jsem ze sebe vydala maximum.
Pojďme od kola k práci. I když tu pojem kolo budeme probírat taky. Jaká byla tvoje cesta do společnosti Universe Agency, k Authoru? Jakou pozici tu máš?
Přistěhovala jsem se do Prahy z Hradce Králové, dřív jsem pracovala v bance. Ale ta práce mě tak nějak dusila. Potřebovala jsem nutně změnu. Nabídka na asistentku marketingového ředitele přišla jak na zavolanou. Jsem tu už sedmý rok. Práce je to hodně pestrá, podílím se na přípravě katalogů, mám na starost inzerci, reklamní kampaně, věci kolem velkých výstav, jezdíme na námi podporované maratony.
Jestli dobře počítám, na kole jsi začala jezdit zároveň s novým zaměstnáním?
O trošku dřív ;). Můj bývalý přítel byl cyklista, ten mi ke kolu přivedl, ale je pravda, že záhy přišla nabídka z Authoru. Prostě to šlo ruku v ruce.
Ve firmě, zaměřené na cyklistiku se vztah ke kolu asi přirozeně očekává. Nicméně ty, jako marketingový specialista, vnímala jsi, že by ti kontakt s cyklistickou komunitou v rámci vlastních vyjížděk nějak v práci pomáhal?
Myslím, že určitě ano. Je to setkávání se spoustou fajn lidí, po tréninku se šlo na limču, pivo, povídalo se samozřejmě hodně o kolech, člověk pak pochytil nové a zajímavé podněty. Stačilo poslouchat 😉
V tvém případě se ale tvůj pracovní záběr rozšířil o jednu zajímavou činnost, stala ses fotomodelkou. Jak vzpomínáš na tuhle část pracovní kariéry?
Přišlo to pár měsíců po mém nástupu, kdy mi majitel firmy požádal, jestli bych nespolupracovala na tvorbě katalogu i touto formou. Vzpomínky na to jsou báječné. Většinou se to propojilo s výstavou Eurobike, kde jsme měli nová kola a pokračovali pak někam do Švýcarska, Rakouska, kde pak vznikaly překrásné obrázky.
Vše ale začíná mnohem dřív, v předstihu se vybírají kola, která se budou fotit, grafik pak dostane informaci, kde se to bude dělat, ladí k jednotlivým kolům a lidem oblečení.
A samotná práce? Stres nebo zábava?
Občas se kondice hodila, náš fotograf si vše připravil, nasvítil, pak se jezdilo a jezdilo, někdy 20 – 30 opakování na jednom úseku. Pak přesun na další místo a celé znovu. Ale popravdě, nejtěžší to měl fotograf, ten musel táhnout brašnu s veškerým vybavením, měla kolem 25 kilogramů. Všichni jsme se znali, byla vždy příjemná atmosféra a spousta hezkých chvil. I legračních. Náš fotograf nebyl sportovní typ, postavu měl mohutnou, kolu dříve neholdoval. Při jednom přesunu, na kole, samozřejmě a s celou výbavou, se nestrefil mezi sloupky, které zabraňuji vjezdu aut na stezku pro kola. Jeho tělo pokračovalo v letu, brašna ho přilepila k zemi….pro nás kole to vypadalo hodně legračně. Teď už má svou vlastní silničku, krosové kolo, už je z něj cyklista.
Tedy žádná strmá skála, kam by tě fotograf poslal se slovy, že tenhle záběr musí mít?
Ne, to se nestalo. Většinou to byly kamenité cesty, singly v lese nebo hladká silnice. Bylo to dané i typem kol, které jsme prezentovali.
BIKE park Pavly Fabiánové
silnička: AUTHOR Charisma 66 e
karbonový speciál, s elektronickým řazením Di2
bike: AUTHOR Sector 29, karbonový hardtail
Značka Author je dlouholetým partnerem maratonských seriálů, i těch největších, jako je Král Šumavy nebo ČT4 cup, v Jizerských horách, kde se vždy sejde rekordní účast. Přesto ženy tvoří z této masy malý zlomek. Sama hodně jezdíš, ale závody také nevyhledáváš. Čím to je, že se ženám nechce tolik na start?
Podle mě to nemáme v krvi, ženy nemají potřebu se poměřit, bojovat s časem a bolestí. Ale samozřejmě se najdou takové, co tu dravost mají a to jsou pak výborné závodnice. Houževnaté, odolné. Nicméně, sama ze své zkušenosti vím, že na kole jezdí spousta holek, kolo je baví, dokážou se překonávat, zlepšovat. Ale asi chybí dostatek adrenalinu na dlouhou sezónu, kdy přichází pády, zranění. Moje sestřenice (Petra Tlamková, přední česká maratonkyně, t. č. žijící v Kanadě – pozn. red.) byla schopná se vysekat, ale vzápětí se zvedla a jela dál a o týden později zase stála na startu dalšího těžkého závodu. Já bych tohle nedokázala.
Na kole jsi začala v necelých 30 letech, což úplně není obvyklé. Co bys poradila holkám, které doteď na kole nejezdily, ale mají chuť se do toho pustit. Čeho se mají vyvarovat?
Určitě si ohlídat, aby to ze začátku nepřehnaly s dávkou a intenzitou. Nejhorší je, když je vezme přítel a netuší, jaká dřina to pro partnerku je. Je důležité se nenechat strhnout a jet si svoje tempo, byť je hodně pomalé. Já jsem měla výhodu, že můj partner byl ohleduplný a do všeho mě postupně vpravil. Někdo se učí rychleji, někdo pomaleji i ty technické věci. My máme cyklistiku v rodině, takže třeba problém s nášlapy se mě netýkal. Prostě jsem je dostala a jela, pohyb potřebný k vycvaknutí mi byl přirozený.
Čeká tě teď nová životní role, v které ale nejspíš bude mít kolo stále prostor, i vzhledem k tomu, že tvůj partner je aktivní cyklista. Jak budete svoje sportovní touhy řešit? Přijde na řadu i populární chariot?
O vozíku jsem něco doma taky zaslechla. Někdy vyrazíme všichni, ale určitě si budu chtít užít i samostatnou vyjížďku. V omezené míře, uvidíme, jak to půjde. Můj partner na kole jezdí hodně, letos i dobře závodil, má svou partu, s kterou trénuje, což je fajn. Takže bude oboustranná podpora i pro to střídání. Ale jedno vím určitě, chci si především užít miminko, nemám ani v plánu spěchat rychle do práce. Ostatní tak nějak přirozeně vyplyne.
Díky za příjemné povídání a za redakci DNK přeji hodně štěstí do další životní etapy.
Autor: Kája Polívková
Foto: archiv AUTHOR, DNK
