Blog DNK: Sedm statečných WMN

Už čtyři týdny je v diáři sedmi holek zakroužkovaný termín 20.6. s poznámkou, že tenhle den bude patřit celodenní akci na Trutnov Trails. Pro tři poznávačka úplně nové oblasti, pro zbytek návrat na super místo, plné lesních trailů, postavených tak, aby zůstalo co nejvíc z přirozené přírodní cesty.

Sraz naplánovaný na devátou ranní berou všichni smrtelně vážně, což se projeví už po cestě na místo určení, kdy probíhá hromadná komunikaci spolujezdců přes sociální sítě o nečekaných kolonách, dopravních zácpách, objížďkách a navigacích hlásících opožděné příjezdy. Řidičky se drží pevně volantu a pouze skřípou zuby.

Nakonec jde v podstatě o akademickou čtvrthodinku, a tak se může šestice bikerek, vyzbrojených parádními trailbiky (1x TREK, 1x GIANT, 1x KONA, 3x SPECIALIZED), obrovským množstvím vody i dostatečnými zásobami jídla, vydat vstříc prvnímu dlouhému stoupání, co je vstupenkou na jízdu z kopce. Pozorný čtenář si jistě povšimnul, že jedna bikerka se někam zatoulala. Nezatoulala, ale kvůli týden starému zdravotnímu handicapu, který vznikl letem plavmo mezi kameny, si namísto biku vzala své „pracovní“ nářadíčko a vydala se fotit, natáčet a sdílet zážitky přes svůj objektiv. Pěšky, chudinka.

A tak se po chvíli vine Panským lesem barevný had vysmátých holek, které volí rozvážné tempo při kterém se dá i trochu povídat, vždyť ne všechny se vzájemně znají. Jenže ten společný zájem, ta pohoda na biku rychle nechá partu splynout, a tak při dosažení nejvyššího místa, odkud se vinou traily na tři světové strany, by už nikdo nepoznal, kdo je ve skupině nováček.

Jako nejzkušenější a znalá zdejších tras navrhuji plán. Chuť dát všechny zdejší obtížnosti je převeliká, přesto se shodujeme na principu posloupnosti a vyrážíme otestovat sebe i biky na nejlehčí, modrý trail. Zapomeňte ale na hladkou cestu, i tady jsou v cestě kořeny a kameny, v další sekci úžasná obří dřevěná klopenka, která při dobrém projetí dává skvělý pocit přetížení.

„Uauu!! To si dala krásně! Ježíš, ty houpáky, to byla bomba! Já dala lávku!“ V duchu si říkám, i kdyby za chvíli končil den a moc už jsme toho nestihly, je splněno. Každá z nás má už svůj zážitek, radost a o tom to je.

Jenže den nekončí a nám po prvním trailu energie naopak přibyla, a tak stoupáme znovu do kopce, až na rozcestí U jeskyňky. Dost podobné, euforické zážitky zažíváme na další, teď už červeném trailu, kde se ale nikde nevracíme, ani dlouho nezdržujeme. Je před námi totiž bonbónek, černý trail s pověstnými úseky Jeskyňka a Whistler.

Hned zkraje se sluší říct, že zatím co prvně jmenovaný úsek je pro půlku z nás jezdecká výzva, druhý si chceme jen s úctou prohlédnout. Známe své limity. Černý je černý, nedá nic zadarmo, pěkně prověří, kolik toho, kdo už na biku najezdil, jak si vede v technice. Pro někoho jsou tu úseky, spojené s chůzí, navzájem se povzbudíme, řešíme ideální stopu, ale není slyšet zbytečné hecování. Kdo něco nedal, bere to jako důvod se sem za čas vrátit.

Popisovat záludnost ostrých klopenek, které jsou občas vyšperkované šikmým kořenem nebo kamenem, nebo sešup po strmých kamenech do další prohlubně nemá smysl. To musíte vyzkoušet. Ten lehký adrenalin, který zaplaví tělo po zdolání jedné sekce s vědomím, že po chvíli přijde další…a s ní i další výzva k zdolání. A že jsou mezi námi rozdíly v technice? Kdo to dává, posouvá svůj limit v rychlosti. Na konci si užívá stejnou radost….

Pozdní oběd neslouží jen k zahnání hladu, ale konečně je čas na pořádný pokec. Neřešíme škrábance (ano, i jeden kotoul byl), propocená trička a splihlé vlasy z pod helmy. Všechno se točí kolem toho, jak se kde, co jelo, co bylo to nej a ….kolik toho ještě zvládneme odpoledne. S ubývajícimi silami je to pro někoho na morál, ale opět zafunguje parta. V závěru dne se k nám připojili dva místní bikeři (nikoliv neznámí, což byla záruka, že se pojedem podle “našich” pravidel 😉 ), a ukázali nám několik krátkých trailů, které znají pouze zdejší rideři. Krásná třešíňka na už tak lahodném dortu!

Škoda že ten příjemný čas běží vždycky rychleji, a neříkejte, že to tak není. Nastává čas loučení, „Give me five“, parádní výkony to byly, všechno ve zdraví a pohodě, úsměv ve tváři je toho důkazem. A v duši, tam nám zůstanou zážitky na pěkně dlouho. Než se zase někam společně vypravíme.

A co vy, přidáte se příště k nám?

Info o pravidelných DNK vyjížďkách (zatím jen pro Prahu a okolí) a akcích najdete na Fb skupině Dámy na kole-sportovní vyjížďky a tréninky.
Úterý vyrážíme na silničky, středa patří biku.

Sedm statečných WMN

scénář: Kája Polívková
hrály: Monika Kyselová, Ivana Zlesáková, Veronika Pisková, Adriana Petrisaková, Romana Abelová, Kač Polívková, Kája Polívková
Zvláštní poděkování patří: Kač Polívkové za neskutečný rychlopohyb a zážitkovou dokumentaci.

Video bude následovat, zde záznam z obědové pauzy. Věříme, že motivační 😉

Monika (na kole jezdí 2 roky, na TT poprvé)
„Je to tu krásný…hele, ale čekala jsem, že to bude těžší, myslela jsem si, že technicky na něco nebudu vůbec stačit. Třeba ty šutry, na červeným, jak jsem to viděla na videu. Tak jsem se bála, že tu budou volný kameny, pro mě je nejtěžší, když mi rozhodí kolo kámen, s tím pak bojuju.

Jsem jako nadšená z toho černýho, těžký, ale paráda. Z toho místa U jeskyňky mám opravdu dobrý pocit. Ani ne, že jsem tam sjela ty sešupy, ale že jsem prostě dokázala zastavit na místě, přiskočit si k tý skále a jet.

Romča (lektorka z KolOna kempů, v DNK skupině i na TT poprvé)
Mě se moc líbil i ten šlapací trail, protože ráda jezdím i do kopce. Modrý trail je fajn, kdo je to poprvé, tak si to může pěkně osahat, třeba jak byl v zatáčce větší šutr, který nečekáš, takže to ze začátku nemůžeš kudlit. Super jsou i ty rozdvojky, že tam je vždy nějaká výzva, kterou ale můžeš objet.

Na červeným je krásný výhled, to si zasloužíš, už je to víc drncavý, než ten modrej.

A černá ta je super, tam si člověk piluje techniku, ale jsou tam i takový těžší věci, který třeba člověk nedá na poprvé, takže je pak určitě i důvod se vrátit zase potrénovat a zkusit to. Kdo si není moc jistý v technice, zatím jezdil třeba jen na hladkých tarilech, určitě by je dobrý, aby napoprvé jel s někým, kdo to tu zná nebo si domluvil trenéra a vyrazil s ním. Jsou tu místa, kde je fajn, když někdo poradí jak a kudy jet.

Jak jsem tu poprvé, tak jsem hrozně ráda za takovou pohodovou partu, je to super nápad udělat si celodenní výlet i ve všední den, skoro nikdo tu není. Holčičích skupin začíná jezdit čím dál víc, za mě je to jedině plus.

A jasně, že se sem vrátím, mě štve, že jsem nedala ten Whistler, alespoň spodní kámen (smích). Moc mě bavila ta černá, jak je technická a jak jsou tam ty technické pasáže hezky poskládaný za sebou.

Verča (na kole jezdí teprve půl rok, na TT poprvé)
Za mě super! Připomíná mi to tady Rychlebky, tam jsem měla svůj první velký terénní zážitek, ale tady se mi jezdilo hrozně dobře. Cítím, jak jsem se od té doby zlepšila. Líbil se mi hodně ten modrý a červený. Ten černý je na mě ještě moc.

Ale určitě bylo dobrý do něj jet, protože tam jsou části, který jsem dala, zbytek sice pěšky, ale příště se mi pojede zase o něco líp, protože už to tam bude mít očíhnutý a už taky trochu vím, jak ten černý vypadá.

Vím, že jsme Vás možná dneska s Adri trochu brzdily, ale je tady dobrý tempo. Nahoru i dolů.

Ivana (po 12 ti leté pauze jezdí dva roky, na TT potřetí)
Já jsem udělala velký pokrok. Za tři měsíce tři kempy a teď se cítím na těch trailech opravdu dobře. Sjela jsem kameny, který předtím na kempu s Dušanem nedala. Člověk musí prostě postupně. Pustit se do toho, když seš na to mentálně připravený, okouknout to a když tak si říct “tak dobrý dneska to nedám” Takže jsem se hodně naučila to nehrotit. A v téhle skupině TOP zážitek. Parádní den, za mě opravdu spokojenost.

Adriana (na kole jezdí 3 roky, v terénu rok, na TT podruhé)
Já nesnáším šlapat do kopců. Ale nedá se jinak, no ..(smích). Já byla před 3 týdny na Diva kempu a myslela jsem si, že jsem neudělala žádný pokrok, ale asi tam něco zůstalo. Protože třeba ten černý jsem tlačila rozhodně míň než před rokem. Modrý a červený byly dobrý. Já jezdím 3 roky, kdy teprve rok jezdím na celopéru. Dřív jsem ani nejezdila traily, ale spíš na kilometry po lese.