Reklama

„Tekly mi slzy štěstí“, říká čerstvá mistryně republiky v maratonu Jana Pichlíková

Je milá, je skromná a také hodně šikovná. Rozhodně neřekla poslední slovo, protože zraje jak víno a to ji kolo provází teprve sedmý rok. A před dvěma týdny “ jen tak“ vyhrála legendární Sudety…

Reklama

Jana Pichlíková (32) pochází ze Strakonic, kde vystudovala gymnázium, poté na Jihočeské univerzitě fakultě zemědělské, obor pozemkové úpravy a převody nemovitostí. Na půl roku si „odskočila“ na doktorandské studium do Prahy, ale když se naskytla pracovní příležitost doma, ve Strakonicích, neváhala a nastoupila na Katastrální úřad. Tady pracuje na plný úvazek už 7 let. A stejně tak dlouho jezdí na kole.  A hodně dobře. Je čerstvou mistryní republiky v maratonu, účastnila se MS i ME, v seriálu KPŽ posbírala řadu vítězství a cenných skalpů mnohem zkušenějších závodnic. Nakonec i naše povídání bylo v čase, kdy Jana čekala na vyhlášení, coby absolutní vítězka populární Pražské 50…

 

Jak ses vlastně dostala ke kolu, sportovala jsi jako dítě?

Taťka nás vedl ke sportu, takže jsme dělali různé věci. Chodila jsem se potápět, bral nás na lyže, plavání, tenis, od všeho něco. Závodně jsem zkoušela trochu to plavání, ale to bylo třeba rok a pak na základce takové ty klasické sportovní soutěže. A moje mamka má koně, takže jsem se od 12 let věnovala koním, udělala jsem si i licenci, ale nikdy jsem pořádně nezávodila. Spíš jsem trénovala ty koně a učila jezdit malý holky. Takže to pak bylo ze sedla do sedla.

Do závodění na kole jsi naskočila v tvých 27 letech, měla jsi soutěživost v krvi?

To bych ani neřekla, já jsem třeba hrála na základce od 6té do 9té třídy na kytaru, a protože mi to šlo, tak mě moje učitelka furt obsazovala na koncerty a já jsem hrozný trémista, takže pro mě to bylo třeba za trest, ale ona byla šťastná, že mi to jde, takže jsem se nikam moc nehrnula, ale tohle nějak vyplynulo.

Jak ses tedy dostala na start prvního závodu?

Já jsem nejprve jezdila na obyčejném trekingovém kole, jen tak pro zábavu, 2x v týdnu, udělala jsem si okruh 20-30 km. Můj první závod byl skoro doma, Šumavský maraton na Zadově. Byla to úplná náhoda, kamarád Honza Grabmuller mi řekl, hele pojď to zkusit, je to pěkný.

To nebyla úplně lehká závodní premiéra, jak sis to užila?

Nedávno jsem to zrovna dávala na FB to porovnání tu první fotku a tu současnou, kdy jsem jela na tom trekingovém kole, rohy tam byly člověk ověšený těmi kapsičkami. Ale jela jsem to dobře, myslím, že jsem byla celkově 9. mezi ženami a tuším, že 4. v kategorii.

Teď už je seriál Kolo pro život tvůj „denní“ chlebíček, kolik závodů objedeš za rok?

Letos jsem vynechala zatím 3x,  odjedu tak 11-12 závodů. Ale jezdím i něco mimo KPŽetko, třeba pohárové cross country v Kutné Hoře a v Brně, kde byl mistrák.

Ze sedla do sedla...Jany další velká láska

Závody KPŽ jsou jednoznačně největším cyklistickým seriálem, kde se potkávají profesionálové s hobby jezdci, o zážitky asi není nouze. Máš za těch 5 let nějaké, které ti utkvěly v paměti?

 Krásný zážitek je třeba to, když jedu a někdo na mě zavolá jménem a povzbudí mě. To se mi stalo zrovna letos na Zadově, tam šli nějaké tři dámy důchodového věku a křičely na mě „jeď Jani, pojď pojď“! To člověka poleje takové to horko, kdy si člověk uvědomí, že už ho lidé vnímají. A ta nepříjemná vzpomínka, určitě minulý rok to Nové Město, kde jsem měla karambol, jelo se rychle na úseku po šotolině, předjížděl mě nějaký kluk, takže jsme si štrejchli a letěla jsem po hlavě, sedřená jsem byla děsně. Skončila jsem s pohmožděným ramenem, roztrženým předloktím a monoklem přes půl obličeje, takže jsem vypadala jako zombie.

Naštěstí se našli dobré duše, co se o mě postarali, než přijela čtyřkolka se záchranáři a následně rychlá, která mě odvezla do nemocnice. Byl z toho měsíc a půl bez kola. Ale snažím se na to nevzpomínat. Je fakt, že mě za to i občas někdo kritizuje, že si při závodě nechávám trochu díru, ale je to právě proto, abych viděla před sebe, co se tam děje. Pak můžu líp reagovat.

A ještě jeden z těch krásných musím zmínit, závod Pražské schody. Díky týmu jsem mohla jet, atmosféra a fanoušci, to bylo něco úžasného, výjimečného.

Na kole jezdíš opravdu krátce, pomáhá ti někdo s přípravou, taktikou nebo v technice?

Tréninky mi píše Jirka Lutovský, je výborný, občas mi udělá nějakou masáž, což mi moc vyhovuje, má zkušenosti, kde a co cyklisty bolí. Techniku jsme začínali pilovat s přítelem Pavlem Skálou, takže občas ještě vyjedeme, ale tenhle rok už trénuji hodně sama, je těžké skloubit mojí a jeho práci. Taktiku se učím pořád za pochodu. Jako příklad: letos jsem měla možnost jet ME XCM ve Svitu v týmovém dresu a druhou polovinu závodu jsme jely osamoceně s Jankou Keseg Števkovou, to byla skvělá škola techniky i další pochopení taktiky.

Od našich dobrých holek z cross country je to velká škola, další z mých střípků je letošní KPŽ Chrudim, kdy jsme jely velkou část závodu s Barčou Průdkovou a různě jsme se ve skupině střídaly...nakonec mi frnkla za Birrel segmentem, kdy už jsme musely předjíždět závodníky z kratší trasy a já nedokázala jsem být ve správný okamžik na správné pozici. Prostě se učím za pochodu a Barča mi zase o kousek posunula. Mimochodem musím říct, že se za ní v technice jede krásně, je to klidná čistá jízda. 

V maratonech jsi dokázala už vloni konkurovat našim profesionálkám, vyjela sis nominaci na MS, letos k tomu přibyla Evropa. Byl to pro tebe velký rozdíl, jet tak vrcholný závod, třeba co se týče trati, tempa i té taktiky?

Postavit se na start MS, v reprezentačním dresu a být tam mezi top bikerkami jako Jolanda Neff, Christina Kollmann, Sally Bigham je zážitek sám o sobě! Říkala jsem si ty bláho, kde jsem se tu vzala? Na start jsem vstupovala jako poslední s číslem 59 a s myšlenkou, že když se mi podaří dojet do poloviny startovního pole, bude to super výsledek. To se nakonec podařilo a cíl jsem proťala jako 24, tam už čekal přítel, který mě přivítal s úsměvem a spokojeným výrazem ve tváři a radostným polibkem a také náš týmový vedoucí Tomáš Kroupa s přítelkyní. Všichni tři se aktivně zapojili a byli nápomocni na občerstvovačkách všem, kteří reprezentovali ČR.

Určitě to byla taky veliká zkušenost, protože tam startují ženy samostatně bez chlapů, takže se tam opravdu porovnávají pouze holky mezi sebou.  Je to jiný. Je to takové záživnější. Protože když jedeme s chlapama, tak když holka umí taktizovat, nechá se vyvést, schová se, pomáhají jí silnější.  Co se týče délky závodu, tak to bylo v pohodě, docela mi to letos i sedlo právě na Evropě (konalo se na Slovensku, v rámci podtatranského maratonu Horal-pozn.red.), přestože tam byly dlouhé táhlé kopce, jelo se mi dobře.

Cenná putovní trofej s vyrytými jmény dosavadních vítězů.Sudet. Na 17. místo přijde Jany jméno...

Přišla, viděla, zvítězila! Tak nějak lze vystihnout tvůj vynikající výkon na Sudetech, který ti zajistit titul mistryně republiky. Jak ses připravovala na jeden z nejtěžších a nejtechničtějších maratonů u nás? Tušila jsi, do čeho jdeš?

No tušila jsem jenom z fotek. Ale ono to bylo s tou přípravou jednoduché, já musela do poslední chvíle čekat, jestli vůbec pojedu, termínově se to totiž krylo se Znojmem (Jany smluvní závod KPŽ-pozn.red.). Nakonec jsem v úterý posílala platbu, pak teprve šla studovat videa. Hned u prvních minut jsem si říkala, panebože, do čeho jsem se to přihlásila?! Takže příprava byla jenom z fotek. Nakonec vše proběhlo dobře, pomohl i kamarád Péťa Dvořák, který má tenhle závod moc rád, letos ho jel asi po třinácté. Takže jsme virtuálně procházeli trať a říkal mi, kde co může být, tak mi pak utkvěli nějaké pasáže v hlavě a když jsem byla na tom místě, tak jsem si říkala, jo to ono. Dal mi dobré rady! Taky jsem si sama nastavila, že když se mi nepodaří najet dobrou stopu, tak radši seskočím a něco seběhnu, než abych se rozbila. Třeba obávaný sjezd Hvězdu jsem seběhla, tedy v jednom místě sjela po zadku.

Jak vysoko řadíš tenhle výsledek?

No je to úžasný, a já jsem v hlavě ani nedoufala, že by se mohlo něco takového povést. Můj cíl byl hlavně dojet a zdravá. Takže tohle byl opravdu snový výsledek, strašně moc si ho cením. Když jsme si včera pouštěli reportáž ze závodu, hrnuly se mi slzy štěstí do očí.

Většina závodů, které jezdíš, je mezi 2-3 hodinami, na Sudetech to byla porce přes 6 hodin. Jsi na tak dlouhou zátěž zvyklá? Kolik toho stihneš za rok odtrénovat, když chodíš normálně do práce?

No letos mám od nového roku najeto něco k 11 tisícům. Volno mívám v pondělí a ve čtvrtek, protože mi vyhovuje se v pátek před závodem trochu rozjet. Na Sudetech jsem využila spíš svůj potenciál, než že bych na tak dlouhou zátěž trénovala. Na silnici jezdím tréninky 3 hodinový, trénovat 5-6 hodin, na to není moc prostor.

MS XCM v Laissacu a nejsladší odměna

Co ti dává závodění?  Holek jezdí na kole hodně, ale na startu jich je sotva pětina z celkového počtu.  Proč myslíš, že to tak je?

Možná mají strach, nebo je nikdo nepošťouchne a nikdy tu závodní atmosféru nezkusí. A u KPŽ je zase velká masa lidí, což chápu, že se jim nechce, když začínají. Co mě na závodění baví…je to spíš co mě baví na ježdění jako takovém. Třeba ten pocit, kdy se člověk vybičuje, má radost, když vyjede nějakou technickou věc, nebo sjede něco těžkého z kopce dolu, pořád se snaží se posouvat dál.

Posouvat se dál…Máš nějaké osobní cíle, čeho bys chtěla dosáhnout?

Já si cílem moc nedávám. Spíš, jak to přichází a jak se to vyvíjí, tak se podle toho přizpůsobuju. I když mám raději systém, když je vše pevně naplánované.

Ale taková změna, jako třeba nečekaná nominace na MS, to je příjemné narušení pevného programu…

Samozřejmě, že to potěší, ta možnost porovnat se s nejlepšími. Byla jsem sice s reprezentací, ale jako samoplátce. Velký dík v tomto patří i Luťákovi, který podpořil a dopomohl rozhodnutí Davida Trávníčka, že mě týmově podpoří a jako samoplátci na MS vyrazíme. I Evropa byla v naší režii.

Zmiňovala jsi spolupráci s Jirkou Lutovským, ještě se vrátím k tréninku, chodíš pravidelně na testy, používáš sportester nebo wattmetr?

Byla jsem zatím dvakrát u pana doktora Martinka. Loni někdy v květnu a letos koncem května a června. Takže mám porovnání.  Moje systematické trénování jsem začínala s normálním tachometrem. Pak k tomu přibyl obyčejný sportester a teď mám hodně šikovný Garmin.

Před startem jsi říkala, že míváš trému, bez ohledu, jak důležitý závod to je. Jak s tím bojuješ?

Tak s tou trémou se malinko zlepšilo, ale pocity úplně těsně před startem jsou pořád stejný. Dneska jsem třeba cítila takové mravenčení, nervozitu. Buď se snažím zkoncentrovat a soustředit se sama na sebe nebo se někomu povede mě zbavit napětí zcela náhodně. Jako dnes, vedle bariér stála nějaká paní a říkala "Dojeďte ve zdraví a užijte si to", já se na ní usmála.... přišlo mi to moc milé.

Týmové setkání s majitelem Petrem Čechem (uprostřed)

Máš nějaký cyklistický vzor?

Tak nad tím jsem ani nepřemýšlela. Úžasná je třeba Katka Nash, že se udržuje pořád ve formě a dokáže vyhrávat. No a je to jihočeška 😉

Jezdíš za tým Erste Premiere Petr Čech, ale dnes jsi oblékla na stupně dres úplně jiný…

Jsem stále v Erste Premiere Petr Čech teamu, akorát letos vznikla ještě odnož SK Polar, takže KPŽ jezdím převážně v SK Polar a zbytek závodů v Erste. 

Můžeš nastínit, jak tým funguje a jakou máš podporu?
Mám tam materiální podporu, půjčený bike Epic Expert, kdykoliv je potřeby vyměnit nějaké součástk,to je to v režii týmu. Servis kola mi zajišťuje Sport Bike Pavel Skála. Dostávám výživu, dresy Kompletně uhrazené startovné, co se týče seriálu KPŽ, občas i nějaké další vybrané závody.

Jak dlouho tě budeme ještě vídat na závodních tratích?

Těžko říct, záleží na zdraví, to ale zatím drží. Přítel mě podporuje. Ale tím, že toho má taky dost, tak ta domácnost je někdy oříšek.

Co tě baví mimo kola, máš vůbec na něco jiného čas?

Ráda plavu, hraju tenis, obuji inline nebo běžky a když je někdy příležitost ráda si zatančím.
Jinak jezdím udržovat chalupu, takže sekání trávy, štípání dřeva nebo míchání malty mi nedělá problém:-).

Zvládáš plný pracovní úvazek, trénink, kolotoč závodů, a ještě vedeš domácnost. Poraď našim čtenářkám, jak najít motivaci, když se jim třeba nechce na kolo?

No asi si vzpomenout, proč to dělám, co mě na tom baví! To je nejlepší motor, motivace, jak se přemluvit a vyrazit na vyjížďku nebo trénink.

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama