“Jsem tu a mám splněno. Vše ostatní je momentálně bonus”, říká před prvním SP česká bikerka Karla Štěpánová
Jaké horké chvíle zažila Karla Štěpánová v přípravě na první světový pohár? Závodnice N1 Teamu nám to prozradila v krátké zpovědi…
Karlo, začnu otázkou, kterou ti dává poslední dobou asi každý, co tvoje rameno?
Rameno drží.Plnou zátěž jsem měla povolenou až od konce února, ale na to že ho vůbec nešetřím, drží opravdu hezky. Jen na velkých dropech, kde musím dát řídítka hodně dolů mě v něm píchá.
Naposledy jsme spolu mluvily zkraje prosince, kdy jsi měla ruku ještě v ortéze. Jaký sis ordinovala trénink? Ostatní tou dobou už najížděli kilometry nebo makali na běžkách…
Na začátku prosince, týden od operace jsem mohla začít alespoň chodit na delší výlety. Zatímco ostatní najížděli kilometry ve skupině na Mallorce, já každý den chodila hodiny a hodiny Prahou. Asi nejlepší trénink co jsem si vymyslela bylo vylézt 8x na Petřín tou nejprudší stranou. Opravdu sranda, nastoupala jsem 1000m a druhý den se nemohla hnout. Chodila jsem hodně i na sněžnicích, tam mě ruka v ortéze taky nelimitovala. Byli jsme v Livignu a přes Silvestra v Zell am See. To byly také slušné tréninky. Nachodila jsem nějakých 400km a zničila 2 ortézy J
Co bylo po tebe v tenhle čas nejhorší? Vím, že nemáš moc ráda trenažer, byla jsi zvyklá jezdit i v nepříliš příznivých podmínkách venku…
Na trenažeru jsem strávila úplně celý leden. Ale ono když vám po měsíci a půl vůbec dovolí sednout na kolo, tak jste rádi za všechno. Měla jsem to většinou dvoufázové a také jsem hodně naběhala. Až ke konci už mě to na trenažeru moc nebavilo.
Měla jsi nějaké kontrolní testy? Něco, co by tě motivovalo? Nějaké vychytávky od pana Bolka nebo tvého týmu?
Testy jsem absolvovala před odjezdem na první soustředění na Kanáry. Museli jsem zjistit, kde jsem, aby podle toho byl uzpůsobený i trénink. První tři týdny jsem jezdila jen na silnici, samé pětihodinovky, chyběla ta prosincová vytrvalost.
Kolik jsi toho stihla najezdit?
Stihla jsem toho odpracovat docela dost. Hodně pěkných kilometrů na silnici v kopcích. Hned tři dny po návratu z Kanárů jsem sama odletěla na Mallorcu. Tentokrát už s bikem. Pan Bolek mi na 7 dní naplánoval 13 tréninků, tak jsem se ani nestihla nudit.
Měla jsi vůbec možnost dostat tělo do ostřejší zátěže? Takový test, co vydržíš ty i tvoje rameno?
Právě na Mallorce. Bydlela jsem kousek od bikeparku, kde se dala trochu nasimulovat cross country trať. Jeden den jsem měla šest kol a vysokou intenzitu, tak aby se to alespoň trochu podobalo závodu. Rameno to zvládlo dobře, sice ke konci už se mi trochu třásla ruka, ale to ještě doženu!
Do JAR jsi přicestovala týden před závodem, asi jsi už vyzkoušela i trať, jak se ti líbí ?
Trať je fakt pěkná! Někdo si dal s její stavbou hodně záležet. Je postavená podle nejnovějších trendů a přitom hezky jezdivá. Jen je na ní hodně hlubokých dropů, což není na to rameno úplně ideální. Ale denně posiluji, zvládla jsem už 20 rehabilitací, tak by to mělo být ok. Uvidíme v posledním kole.
Máš obavy z pádu a poranění ramene nebo je vše doléčeno a cítíš se v tomhle směru v pohodě?
Ze začátku to bylo divné, hodně jsem na to myslela a lekala se prakticky všeho, kde bych mohla spadnout. Pak jsem se ale otrkala a začala jezdit hlava nehlava. Na Mallorce se mi pak povedl opravdu topový pád! Sjížděla jsem asi třímetrovou skálu a dole se mi kouslo přední kolo. Ve velké rychlosti jsem šla přes řídítka. Instinktivně jsem pak dala ruce za záda, abych nemohla poškodit rameno. Sjela jsem tedy po břiše ještě dalších šest sedm metrů než jsem v kamení zastavila. Když jsem se zvedla a s úlevou zjistila, že není nic zlomené a kolo je netknuté, vypadala jsem jako by mě přejela sekačka. Měla jsem odřenou bradu, hrudník, obě kyčle, stydkou kost, obě ramena, hřbety rukou, celá stehna, kolena a nateklý loket. Výraz paní v lékárně byl opravdu k nezaplacení. Vypadala jsem, jako bych vylezla z hrobu. Celá od krve a prachu J Až později jsem si uvědomila, co všechno se mohlo stát, když jsem tam byla úplně sama.
Jaké máš ambice, vzhledem k tomu, že příprava asi nebyla úplně podle tvých představ?
Moje největší ambice byla se sem vůbec dostat. Hned v lednu, na první rehabilitaci mi říkali, že je to nemožné. Rozhýbat ruku po takovéto operaci prý zabere 5 – 10 měsíců. Hodně jsem se ale nadřela a dokázala jsem to! Jsem tu a mám splněno. Vše ostatní je momentálně bonus. Pro ostatní závody mám ambice stejně vysoké. Ale tady bych byla asi nenažraná, kdybych po měsíci na trenažeru a měsíci venku čekala zázraky! V sobotu do toho dám maximum a rozhodně si to užiju tak, abych z toho měla dobrý pocit.
Na jakém kole budeš letošní rok jezdit, opět hardtail?
Rozhodně na hardtailu. Máme od BMC zase softtail Team ELite O1, který se mi loni hodně osvědčil a toto kolo mi sedí. Zatím jsem ještě nedospěla do fáze, kdy bych chtěla sedlat fulla.
Co tě čeká za program po závodě tady v Stellenboschu?
Rozhodně trénink. Stále mi toho hodně chybí a mým prvním velkým cílem bude svěťák v Novém Městě, kde bych chtěla být už ve stoprocentní formě! Zdeněk, který musel na reoperaci bude také potřebovat trénovat, tak se těším, že zase něco společně objezdíme!
Tak zlom vaz a hlavně zdravá do cíle!
