ROZHOVOR: Markéta Hájková a Veronika Jandová. Kam míří mladé naděje?
Jsou mladé, pohledné, život jim nabízí spoustu možností, ony však propadly kouzlu silniční cyklistiky. Naplní se jejich sportovní sny? První krůčky již udělaly….
Už zítra se v moravské metropoli spustí boje o tituly evropských šampionů v silniční cyklistice.Tradičně jsou tyto závody vypsány pro kategorie juniorské a do 23 let. A právě mezi nejmladšími závodnicemi najdeme i dvě česká želízka, Veroniku Jandovou a Markétu Hájkovou. Tyto dvě závodnice v posledních týdnech absolvovaly náročný a zároveň velmi úspěšný program, z kterého si odvezly slušnou sbírku mistrovských medailí i dobrý pocit, že jdou v tréninku správným směrem. Ve stručnosti: Markéta Hájková se stala mistryní republiky v časovce, zároveň by její výkon stačil stříbrnou medaili mezi elitními ženami. K tomu pak přidala stříbro ze závodu jednotlivkyň, kdy dokázala udržet tempo při úniku vynikající Nikoly Noskové.
Veronika si sice při časovce vybrala kopec smůly, když po pádu a také defektu musela dohánět ztrátu a to stačilo „jen“ na třetí místo, o dva dny později přidala další bronz v hromadném závodě. Obě slečny pak o dva týdny později suverénně zvítězily v časovce dvojic. Využila jsem příležitosti a obě mladé hvězdičky a věřme, že třeba i nástupkyně Lady Kozlíkové nebo Martiny Růžičkové, vyzpovídala o jejich cestě k cyklistice i přáním a snům do budoucna.
Od kdy jezdíte na kole, dělal jste nějaký sport aktivně před cyklistikou?
Markéta: Ke sportu jsem byla vedena od malička. Od tří let lyžování, pak tenis, atletika, na základní škole plavání, šest let jsem hrála volejbal. Na kole jezdím od svých 11 let.
Veronika: Ke sportu jsem byla rodiči vedena už od dětství, dělala jsem taky všechno možné, kolo začalo být prioritou, až když jsem chodila na 2. stupeň základní školy.
Kdo vás přivedl ke kolu?
Markéta: Hodně jsme předtím jezdili na kolech. Absolvovala jsem i několik amatérských, v tu dobu spíše dětských závodů z místního seriálu Cykloman/ Cyklománek. Protože jsem chtěla skončit s volejbalem, mámina reakce byla jednoznačná: „Jestli chceš skončit s volejbalem, vyber si jiný sport.“ V tu chvíli bylo jasno – cyklistika.
Veronika: Mě kolo bavilo, přes známého jsem získala kontakt a na podzim roku 2013 začala závodit za TJ Favorit Brno se zaměřením na dráhovou a silniční cyklistiku. V letošním roce jsem se šťastnou náhodou, při závodě v Belgii, seznámila s Michalem Frantíkem, který mě učí poznávat cyklistiku a vše, co to obnáší.
Proč u vás vyhrála právě silniční cyklistika?
Markéta: Zapsala jsem se do klubu (SKP Duha Lanškroun), který se přímo na silniční cyklistiku zaměřoval. Samozřejmě jsem zkusila i jiná odvětví jako dráhu nebo MTB. Na dráze jsem se hned dvakrát „smotala“ takže mě to spíše odradilo. Na horská kola nemám absolutně techniku, takže zbyla ta silnice, ale vůbec mi to nevadí, jsem spíš vytrvalostní typ.
Veronika: V oddíle se jezdila dráha a silnice, ale časem jsem pomalu začala zjišťovat, že ta silniční mě baví víc, je rozmanitější a více zábavná.
Která z disciplín je oblíbenější, časovka nebo hromadný závod?
Markéta: Spíš časovka. Jednak je to závod, při kterém se nenastupuje, nezrychluje, můžu si jet svoje plynulé tempo, které mi vyhovuje, a jednak vím, že to je závod jen o mně, o mé hlavě, sebedůvěře a v neposlední řadě o fyzické zdatnosti.
Veronika: Nedokážu říct, kterou disciplinu jezdím raději. Obě mám ráda stejně, každá má něco do sebe.
Kdo vám vede trénink, jak vypadá běžný den, s tréninkem, samozřejmě 🙂
Markéta: Již 7 rok závodím za klub SKP Duha Lanškroun. Na tréninky se scházíme přibližně 2x týdně (když nejsou o víkendu závody). Trénink většinou vede pan Rotter, otec dvou závodníků, jinak trénujeme individuálně. A můj normální den? Škola, jídlo, trénink, spánek, pořád dokola (smích).
Veronika: Trénuji pod dohledem Lukášem Petra a Františka Trkala (bývalý velmi úspěšný závodník-pozn. red). Můj dopolední program vypadá jak u běžného středoškoláka, odpoledne většinu týdne strávím na tréninku, večer pak nad učením.
Markéta Hájková, 18 let, narodila se ve Svitavách, bydlí v obci Útěchov u Moravské Třebové, studuje na víceletém gymnáziu v Moravské Třebové, příští rok maturuje. V kategorii kadetek vybojovala první, resp. druhé místo v Malém závodě míru (2015 a 2016), stala se mistryní republiky. Na letošním mistrovství republiky si ze závodu juniorek odvezla zlato a stříbro, v časovce dvojic pak přidala společně s Veronikou druhý titul.
Veronika Jandová, 17 let, narodila se v Brně, kde také studuje čtvrtým rokem na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka. Od r. 2014 získala 3x titul mistryně republiky na silnici a jeden i z dráhy. Na letošním mistrovství republiky vybojovala mezi juniorkami dvakrát bronz, o dva týdny později přidala titul mistryně republiky v časovce dvojic.
Co pro vás znamenají medaile z letošního MČR
Markéta: Znamenají pro mě hrozně moc, obzvláště za titul z časovky jsem neuvěřitelně šťastná, je to skvělý pocit obléknout mistrovský dres! Je to ta nejlepší odměna za ten celý půl rok dřiny. Zároveň jsem se díky tomu nominovala na ME, na které se teď maximálně soustředím a připravuji. Moc se těším na atmosféru a nové zkušenosti, budou to jistě jedny z nejvýznamnějších závodů, kterých jsem se kdy zúčastnila.
Veronika: Z letošního mistrovství České republiky jsem si odvezla dvě bronzové medaile. Z obou mám samozřejmě velkou radost, i když časovka pro mě byla mírným zklamáním, 500 metrů po startu jsem spadla a k tomu měla defekt. Na hromadný závod jsem se těšila, ten den jsem cítila, že se mně pojede dobře a taky že jelo, snažila jsem se držet na špici balíku a reagovat na každý nástup soupeřek, nechtěla jsem nic nechat v náhodě. Už ve 2. kole se balík nadělil na menší skupinky díky nástupu Nikči Noskové. Atak jsem zvládla včas zachytit, a zůstala ve vedoucí 11člené skupině, která se jen zmenšovala. Medaile jsou pro mě velkou motivací k dosažení dalších úspěchů.
Kolik km bylo potřeba najet k zisku mistrovské medaile?
Markéta: Od ledna mám necelých 9 tisíc km
Veronika: Od ledna do mistráku mám najeto přes 8 tisíc km.
Kdo je vám v cyklistice největší oporou?
Markéta: Celá rodina i přítel – bez nich bych to nikdy nikam nedotáhla. Samozřejmě oba trenéři: pan Bucháček a pan Rotter, Michal Frantík, to je manažer a taky skvělá psychická podpora. Velké díky patří prostě všem, co mi fandí, udělá mi to vždycky hroznou radost.
Veronika: Už jsem zmínila Michala Frantíka, je prima člověk, s kterým se nemohu nikdy nudit. Velkou podporu cítím i ze strany týmu a reprezentačního trenéra Tomáše Konečného a samozřejmě rodiny, především maminky.
Jste obě mladičké, ale přesto…potkalo vás něco, co už prověřilo vaši vůli a vztah k cyklistice?
Markéta: Myslím, že žádný takový okamžik, který by mě nějak zlomil nebo ovlivnil ještě nepřišel a doufám, že snad ani nepřijde. 🙂
Veronika: Nejtěžší pro mě byla asi sezóna 2017. Po roční pauze a dvou operacích s pravým kolenem jsem se vracela zpátky do závodění. Ztratila jsem hodně svalové hmoty, o to víc bylo složité se vrátit zpět.
Máte svůj sportovní vzor?
Markéta: Nemám jeden vzor. Obdivuju všechny sportovce, kteří sportem žijí, tvrdě dřou, nevzdávají se a obětují mu všechen čas, aby si mohli jít za svými cíli.
Veronika: Vyloženě jeden sportovní vzor nemám. Mám ráda více cyklistů a cyklistek napříč disciplínami cyklistiky, kterým fandím a sleduji na sociálních sítích.
Kde se vidíte za tři, čtyři roky?
Markéta: Hm, těžká otázka. Momentálně nevím, co budu dělat za rok, natož za tři…nejsem totiž schopná se rozhodnout ohledně školy, co bych chtěla dál studovat. Samozřejmě bych chtěla u cyklistiky zůstat, a pokud by se naskytla nějaká super šance, tak bych se cyklistice chtěla naplno věnovat a nejlépe se jí i živit!
Veronika: Já si kladu postupné cíle a jeden z prvních cílů, kterého bych chtěla dosáhnou je se dostat do zahraničního týmu.
Co vás baví mimo kolo, je čas na nějaké zájmy, koníčky mimo sport?
Markéta: Mimo sport žádné jiné koníčky nemám. Věnuji mnoho času škole, takže na nic jiného mi prostor nezbývá. Když ale nějaký zbude, ráda peču, vařím.
Veronika: Kromě cyklistiky mě baví kreslení, čtení a nebo jen tak relaxovat doma s rodinou.
Jaký je váš sportovní nebo třeba i životní sen?
Markéta: Mým snem a snem snad každého cyklisty je dostat se do WorldTour týmu, otázka jestli reálným. Hrozně mě baví cestování a poznávání nových míst, takže dalším snem je určitě procestovat svět a taky bych chtěla mít velkou rodinu, protože rodina je přeci základ všeho.
Veronika: Co se týče cyklistika, jak už jsem říkala, jsem spíš realista, takže v tuhle chvíli je tím snem získání angažmá v zahraničním týmu.
Už zítra vám začíná ME, jaké máte očekávání, znáte konkurenci, jely jste už takto podobně obsazený závod?
Markéta: Startovka asi ještě není kompletní, ale pár holek ze světového poháru a ze Švédska už znám, Slovenky samozřejmě také. Je to Mistrovství Evropy, dá se čekat, že tady budou ti nejlepší, tudíž velká konkurence. Před 3mi lety jsem absolvovala EYOF v Gruzii a tento rok dva Světové poháry (Belgie, Holandsko), Gracii Orlovou a závod ve Švýcarsku (SwissEver GP Cham-Hagendorn (UCI 1.2), taky se silnou konkurencí. A očekávání… mým cílem je nechat v obou závodech všechno!
Veronika: Konkurenci moc dobře neznám, jela jsem sice jako Markéta dva světové poháry na začátku sezóny, ale profilem byly úplně odlišné tratím, co jsou zde. Samozřejmě dám do závodů vše, co můžu.
Foto: Cycling photography, archiv závodnic, Fb
