Reklama

Co nového na Klínovci? DNK na průzkumu

Šest bikerek, k tomu staronový Azur, prodloužený Rubín a nový Baron. Spousta zábavy, tisíc slov a špetka adrenalinu. Prostě obyčejný DNK víkend v neobyčejně povedené oblasti…

Reklama

Je to téměř dva roky, co jsem vyrazila na průzkum nově zbudované trailové oblasti na Klínovci. Tehdy mě uvítal modrý Azur a pro další návštěvu nalákala první část červeného Rubínu. S návratem jsem si dala trochu načas, ale vyplatilo se. Letos v létě totiž přibyl další „bráška“, který stojí opravdu za to. Černý Baron. Ale pojďme to vzít popořádku.

Tentokrát jsem na průzkum zorganizovala skupinu DNK, o novém trailu se už hodně v bikerské komunitě diskutovalo, bylo na čase si to užít na vlastní kůži. Moje zvědavost ale směřovala i k dokončení Rubínu. Ten ve mně zanechal obrovské nadšení i v době, kdy měřil půlku, teď nás čekalo už celých 8 kilometrů. Sraz na horní stanici lanovky, poblíž Klínovecké rozhledny, tentokrát se ale žádná panoramata nenabízela. Přes všude panující vedra se nad námi protrhla mračna a hodinu lilo. S posledními kapkami už jsme netrpělivě naskočily na opršené stroje a rozjely se na Azur.

Zahřívací jízda a s ní opět potvrzení, že zdejší povrch zkrátka nemá chybu, žádné bláto, kolo drží, kaluží bys spočítal maximálně na prstech jedné ruky. Důkaz propracovaného odvodnění. I nejlehčí Azur, který pozvolna klesá a nenajdete na něm opravdu žádnou záludnost, se dočkal drobných vylepšení, zábavným i fotogenickým místem je například série mírných klopenek situovaných na prosluněné mýtině. Desetikilometrový trail se několikrát zkříží s Rubínem, respektive k němu vede krátká propojovací cesta. Takže můžete dle chuti kombinovat.

Držíme se plánu vzít vše postupně, takže po pohodovém svezení lanovkou Prima Express, co nás vytáhla z nadmořské výšky 755 m do 1230 m, vyrážíme na červený Rubín. Tři šlápnutí do pedálu a pak už se bike rozjíždí plynule sám, trail má flow (tak často, až moc používaný výraz, ale TADY to prostě platí). Je jen na umění jezdce, zda se umí pěkně srovnat do zatáček, využít klopenku ke zrychlení, stejně tak pumpovací boule. Někdy tlumíš, někdy si skočíš, někdy je využiješ a zrychlíš. Brzdy? Ha, i tady si můžeš pohrát. Jízda na Rubínu je neskutečně zábavnou, většina trailu je hladká, pár míst zdobí nakládané kameny, ale nic na nich neřešíš. Můžeš jet pomalu, svižně, poskakovat, makáš s kolem, hledáš hranu, jak moc můžeš bike položit, můžeš to tady točit dokola a pořád tě to bude bavit. Tenhle trail je postaven geniálně.

Je čas pokořit Barona. Začátek podél lesa a hned první boule dává vědět, že se oproti červenému Rubínu trochu přitvrzuje. Tedy alespoň co se sklonu a velikosti boulí týče, povrch je tu totiž taky hladký. Kdo nemá rád polety, musí si přibrzdit, rychlost se tu nabírá hodně snadno. Ale i projetí s utlumením je zábavné. Po chvíli opouštíme sekci zvanou Panorama (popravdě, na nějaké rozhledy nebyl čas) a vjíždíme do lesa, do části zvané Kracklreith. Tady je série větších klopenek, na většině je znát stopa nejen dopoledního deště, ale asi i předchozích přeháněk. V době dlouhodobého sucha, co vládne v Čechách jedeme nečekaně na blátě!  Následuje krátký přejezd sjezdovky s několika boulemi a jsme v třetí tmavé lesní části Schwarzwald. Tady sklon svahu na pocit graduje, občas náš pevný úchop řidítek prověří vyčuhující kameny, dvě tři klopenky nesou stopy přemíry brzdění, jsou v nich rolety. Jízda je to jak na tobogánu, rychlost je tu raz, dva, odpočinek před napojením na Rubín je na místě.

Po cestě lanovkou si sdělujeme dojmy a tábor se dělí na dvě skupiny. Jedné učaroval Rubín, pro plynulost, rychlost, adrenalinové zkoušky, kdy až sáhnout na brzdy. Další bavil Baron, protože je na něm prudší sklon, větší komprese, hlubší klopenky. Víc se tady jezdí na brzdy. Já patřím do první skupiny, nejsem žádný extra skokan, takže potenciál třeba hned první sekce Barona nevyužiju. To ale neznamená, že by mě nebavil! Jenže Rubín nabízí desítky hodně příjemným dropíků, odskočení z boulí, poskládaných za sebou. Toho se nemůžu nabažit. V závěru dne dávám i trail celý, bez přestávky. Další dimenze, trénink koncentrace i fyzičky. Až o pár dní později nacházím segment na Stravě a užívám si svého umístění jednoho místa za top pětkou.

Druhý den, už bez deště, si užíváme opět všechny traily. Pro oživení a trochu adrenalinu si jedeme „prohlídnout“ DH trať. Letci na svých vysokozdvihových speciálech a v integrálech jezdí samozřejmě úplně jinou třídu. My ale reálně zhodnotily naše síly, trať probraly s těmi, co ji měly ten den naježděnou a taky využily odpoledního menšího provozu. Opět je potřeba vyseknou pochvalu směrem ke stavitelům. Řada úseků, kdy nejrychlejší lajna vedla přes větší poskládané kameny a bylo nutné je skočit, měla vždy pomalejší, ale relativně sjízdnou variantu. Jediný úsek, do kterého se nám úplně nechtělo, byla spodní rock garden, ale tam chybělo tak jedno % odvahy a byla by naše. 

Klínovec si nás získal na 110% a je jasné, že každý další krok zdejších stavitelů bude mít úspěch. Traily nabídnou od začátečníků až po hodně zkušené jezdce spoustu zábavy. Dobrou náladu ale podpoří naprosto milá a ochotná obsluha u lanovek. Chlapíci těch kol za den nazvedají stovky a já můžu potvrdit, že našli úsměv i při posledním laně nahoru. Když jedete kochací jízdu, je čas se podívat, jak zdravé a krásné jsou lesy Krušných hor.

Takže nezbývá než se těšit na další příště!

Trail Park Klínovec:

Jedna jízda lanovkou Prima Express: 150 Kč
Celodenní jízdné do bikeparku: 520 Kč
Bodové jízdné: 280/390/510/890 Kč (20/30/40/100 bodů) jedna jízda-10 bodů)

Provozní doba lanové dráhy Prima Express 2018

Červen – Září: denně 9 – 18 hodin
Interval lanovky je půl hodiny

Další služby na Klínovci: na horní stanici občerstvení (výborná vafle, ve spodní restauraci velmi chutná hlavní jídla), možnost půjčení kol Author a koloběžek, obchod se sportovním vybavením, servis, myčka kol, sprchy.

Více info na: www.trail.park.cz

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama