Blog DNK. Fit těhulka #2
Pokračování blogu autorky seriálu Rutina o radostech a změnách, které jí přinesl další měsíc těhotenství…
Jestli to takhle bude pokračovat, tak mi zbývajících 5 měsíců uteče jako voda. Mám za sebou 4. měsíc a musím říct, že právě od začátku druhé trimestru jsem těhotenství začala vnímat a především si ho užívat. Počátky těhu byly negativně ovlivněny únavou, nevolností a do jisté míry nejistotou. Byla jsem šťastná, že budeme mít rodinu, ale nadšením se to nazvat nedalo. Sakra obrovská změna. Zvládnu být maminkou? Vždyť o dětech vlastně nic nevím. Trochu jsem se v tom plácala. Dalo by se říci, že k té změně ne a ne najít cestu. Dočetla jsem se, že u mnoha žen se objeví kladné city ke svému dítěti až po narození.
U mě vše změnil velký ultrazvuk na konci prvního trimestru. Viděla jsem bušící srdíčko. Jak se to malé stvoření ve mně hýbe. Kope nohama. Hýbe rukama. V té době měřilo 6,5 cm od hlavičky po zadeček a jeho chodidlo mělo úctyhodný 1 cm. Odcházela jsem s fotkami v ruce. Ještě řadu dnů jsem je studovala několikrát denně. Můžu říct, že právě tady přišel zlom. K tomu přispěla skutečnost, že jsem se začátkem ledna stala tetou malého Vojty. Díky tomu si začínáme uvědomovat, co nás čeká. Panečku, to bude boží rodinná miniškolka.
Pestrá strava a nejíst za dva
Pořád mi z ní v uších pojem „pestrá strava“. Ještě, že mám doma chlapa, který mi to neustále připomíná. Jeden z našich večerů vypadal tak, že přede mě dal plátek pomeranče. Ten nakrájel na čtyři dílky a čekal, co nastane. Zmizela půlka z naordinované porce. Pochvala nepřišla. Šlo o podprůměrný začátek. Vím, že konzumace ovoce a zeleniny jsou mé slabé stránky. V těhotenství se často setkávám s frází: „Jez za dva“. Není tomu tak. Matka čekatelka nepotřebuje mít dvojnásobný příjem energie. Výstižnější motto zní: „Jez dvakrát zdravěji.“ K tomu mám ještě daleko, ale snažím se. Už aby přišlo léto a sezónní lahůdky jako meruňky, broskve a melouny, které zbožňuji. Patřím mezi ty, které by jedly z neustále stejně vypadajících talířů.
Načítám si toho spoustu a opravdu často se v odborných článcích objevuje spojení „nezapomínejte na vlákninu“. Co se týče snídaně, není třeba markantních změn. Svou ranní vločkovou kaši s kešu ořechy prokládám celozrnným pečivem a tvrdými sýry. Dvakrát týdně nechybí oblíbený puding nebo jiná domácí sladkost. Kuchařka moc nejsem, ale k pečení mám blíž, než k vaření. Obědy se snažím mít co nejpestřejší a večeře jsou u nás obvykle v duchu pečivo a něco na něj. Je fakt, že zásadní změny v mé stravě nenastaly. Ale přeci jen něco. Vypadl tataráček, plísňové sýry, víno a omezila jsem i černý čaj, který zbytečně odvodňuje. Ale jinak nic průlomového. Tabu ovoce a zelenina už radši ani nepočítám. Ten ze seznamů úkolů jen tak nezmizí. Co se týče velikosti porcí, zatím zůstávám u svého standardu. Nepřidávám ani neubírám. Kdo poznal ví, že i drobné děvče zmákne velké porce.
Dodržování pitného režimu jsem si osvojila již během sportování. Doporučené dva litry vody za den jsou rutinní záležitostí. Strašili mě se zácpou, ale tato nepříjemnost se mi vyhnula. . Je však pravdou, že se po jídle pravidelně objevuje pocit nadmutí, ale i na to znám recept a rčení našich prababiček „ kdo p…, zdraví si tvrdí“ v tomto případě funguje skvěle.
Odchod únavy a nevolnosti, nástup nespavosti
S počátkem 4. měsíce mi daly ranní nevolnosti sbohem. Byl to úžasný pocit vrátit se do zajetých kolejí. Budím se hladová, bez žaludku po flámu a s obrovskou chutí do jídla. Vítejte zpět mé bohaté snídaně. Společně s nástupem chutě do jídla přišla i energie. Zmizel pocit nutkání zdřímnout si po obědě, nebo kdykoli během dne. Síly vydržely až do večera a nebyl problém konec dne završit v krčmě s přáteli. Nepříjemná únava byla fuč. Místo toho začalo probouzení a převalování se v posteli. Usnula jsem snadno a rychle, ale ráno mi bylo jasné, že za sebou nemám kvalitní spaní. Prý to zase odejde. Už se těším. Vedle převalování jsem se budila ještě z jednoho důvodu. Bylo to mlaskání vedle mě. Vnímalo jsem ho dokonale. Uraženě jsem se otočila a spala dál až do doby, než mě vzbudilo další mlaskání. A pořád dokola a dokola. Ráno jsem pak od manžela poslouchala, že chrápu. Je pravda, že při poloze vleže jsem začala vnímat ucpanější nos, ale rýmou to rozhodně nebylo. Našla jsem si alibi. Na svou obranu jsem odprezentovala článek s tvrzením, že chrápání je u těhulek doprovodný jev a po porodu zmizí. Tak nás čeká ještě pět měsíců nočních diskuzí.
Rostoucí bříško a těhotenské oblečení
Zatímco prsa vypadala, že si dala v růstu pauzu, bříško se v 16. týdnu dalo nekontrolovaně do pohybu. Více jak třetinu těhotenství se mohlo zdát, že ho předstírám. Kromě většího poprsí na první pohled další indicie patrné indicie nebyly. Nejdříve se objevil pocit těsnějších kalhot v oblasti stehen. Chvíli na to se vyvalilo bříško. Nejpatrnější to bylo při sezení. Krapet nezvyk, ale pupík se mi začal líbit. Aniž by to bylo cíleně, měla jsem v šatníku pár kousků s vyšším sedem a gumou okolo pasu. Pro začátek perfektní alternativa.
Nyní nastal čas se porozhlédnout po těhu oblečení. Mezi první úlovky patřily dvoje džíny a svetřík. Následovat bude sportovní i klasická podprsenka. Zbylé oblečení, ani to sportovní, mě zatím ničím nelimituje. Bundy dopnuté, mikiny trochu těsnější a košile rozepnuté jako druhá vrstva. Ještě, že trička a plavky jsou nafukovací. Do cyklo oblečení jsem se nesoukala, ale dovedu si to představit.
Stále v pohybu
I přes větší bříško nedošlo ke změnám ve skladbě sportovních aktivit. Držím se v nízké intenzitě a délku aktivního pohybu upravují aktuální pocity. Pokračuji v návštěvách bazénu, kde odplavu necelou hodinku. Do jednodílných plavek se stále vejdu a přijde mi, že větší bříško mě ve vodě více nadnáší. Plavu opravdu volně. Stále kraulem. Každopádně jde o velmi příjemný pohyb.
Nekončí ani posilovací bloky. Cvičím zlehka. Obvykle do 30 minut. Vybírám si cviky z RUTINY, které nezatěžují břišní svalstvo. U počtu opakování a sérií se řídím aktuálními pocity. K tomu pravidelně provětrám běžky a skialpy. Jízda na úzkých prkýnkách neskutečně dobíjí. V běžecké stopě vybírám lehčí profily. Současné podmínky umožňující upravované tratě po okolních loukách s nástupním stanoviště 50 m od domu jsou dokonalé. Obvykle se kochám 1,5-2 hodinky. V každém stoupání přijde zvolnění a kontrola tepů. Můj parťák hrudní pás je opět aktuální.
Chůze na skialpech je mi čím dál více příjemnější. Jde o procházku na lyžích, při které se nezadýchám tolik jako na běžkách. Jediné, co bylo z mé sportovní výbavy vyřazeno je bidon s čajem, který jsem při lyžování vozila okolo pasu. Bříško je nyní volnější, nic netlačí a pohyb je příjemnější. Zkrátka se stále hýbu. Pravidelně, rozumně a především s radostí.
