HOLKY KOLEM KOL. Ta, co chvíli neposedí…

Další rozhovor ze série “Holky kolem kol” o ženách, kterým se kolo v životě promítá v pracovním i volném čase, je tentokrát hodně zajímavé povídání sympatické Radky Filipíkové o projektu Kola pro Afriku….

Sedm let práce a 7300 šťastných gambických dětí, které dostaly své první kolo v životě. Nikoliv na odpolední kratochvíle, ale jako dopravní prostředek. Pěšky nebo na kole – to je jediná možnost, jak získat vzdělání ve školách, mnohdy vzdálených víc jak 10 kilometrů. Dvoukolý parťák je jasným pomocníkem, aby byla docházka pravidelná.

O projektu Kola pro Afriku jste určitě něco zaslechli. Jak vše funguje, kolik času je potřeba na doručení zásilky do Gambie a kdo všechno se na tom podílí nám prozradila Radka Filipíková. O její energii mluví krátká charakteristika na portále projektu: „Ta”, co chvíli neposedí a musí pořád něco dělat, organizovat, vymýšlet, tvořit…“. O jejích schopnostech pak hovoří fakta, do organizace vstoupila jako koordinátorka a svým nasazením se před dvěma lety stala ředitelkou…

Radka Filipíková ředitelka organizace

Radko, pro ty, co projekt Kola pro Afriku neznají, můžete ho představit?

Jsme obecně prospěšná společnost, která po vzoru jedné anglické společnosti objevila v “nepotřebných” kolech svébytný nástroj rozvojové spolupráce. Kolům, která naplnily své poslání u svých původních českých a slovenských majitelů dáváme tímto nový život a smysl. Sbíráme kola od dárců a ta vybraná darujeme školám v Gambii. Školy je pak zapůjčují dětem, kterým vzdálenost do školy významně ztěžuje školní docházku. Mnoho z nich musí do školy docházet 5–10 km pěšky, případně nedocházejí vůbec. Nemohou si to z důvodu vzdálenosti a dalších povinností v rodinných hospodářstvích dovolit. Chodí nepravidelně, ve škole jsou unavené. V podpoře vzdělanosti přitom vidíme potenciál pro větší soběstačnost místních při aktivním rozvoji jejich země.  

 

Snažíme se ale pomáhat nejen dětem, a nejen v Africe. Vytváříme nové pracovní příležitosti pro muže v Gambii – každá podpořená škola musí mít školního mechanika kol, kterého proškolíme. V ČR pak dáváme práci lidem těžce uplatnitelným na trhu práce v našem centrálním skladu. Poskytujeme taky smysluplnou náplň času vězňům při výkonu jejich trestu – ti gambijská kola dobrovolně technicky upravují.  Sem tam nás o darování kola požádají také organizace pracující se sociálně slabými rodinami a dětmi tady v ČR. Takže se kola dostanou někdy i k českým dětem.

 

Je třeba říct, že Kola pro Afriku stojí na spolupráci – té věnujeme také mnoho našeho úsilí. Pomáháme, ale i nám je pomáháno. Vše kolem kol se točí díky hromadě dárců, dobrovolníků a partnerů, bez nichž bychom to nezvládli.

 

Projekt Kola pro Afriku našel inspiraci v Anglii, vy jste to ale uchopili trochu jinak…

Ano, náš spoluzakladatel Roman Posolda se kdysi inspiroval společností Jolly Riders, ve které kdysi i dobrovolničil. Ti ale do rozvojových zemí kola dovezli a dále se nestarali. My se snažíme o to, ať kola v Gambii jezdí co nejdéle.

Proto se přímo v Gambii věnujeme pečlivému výběru podpořených škol, monitoringu a technické podpoře projektu. Školíme mechaniky, kteří se dětem o kola starají. Dodáváme a obnovujeme jim nářadí, dodáváme náhradní díly. Kontrolujeme, jak školy s koly nakládají. Konečně se nám taky podařilo najít někoho, kdo v Gambii zpracuje i ta kola, co už opravdu doslouží.

Podle čeho se vybírají vhodná kola? Ne všechny asi splňují potřebné parametry…

V Gambii kola jezdí převážně v písčitém terénu, od toho se odvíjí nárok na širokoplášťová kola a jejich větší opotřebování a kazivost díky písku. Zároveň jde převážně o rovinatý terén. Takže kola děláme co nejjednodušší a co nejodolnější. Ať mají co nejmenší nároky na servis. Optimální je horské kolo s ocelovým rámem od velikosti 26” s pevnou osou – ne na rychloupínák. Patka na zadní kolo musí umožňovat posun zadního kola kvůli montáži pouze jedné rychlosti bez přehazovačky. Řetěz se v takovém případě nenapíná přehazovačkou, ale posunem zadního kola v patkách rámu. Novější hliníkové rámy ani některé ocelové takovou pátku nemají. Zadní kolo je možno uchytit pouze v jedné poloze. Dále je potřeba ošetřit malou dostupnost hight tech nebo naopak starých dílů na kola a jejich širokou škálu. V Gambii prostě nepořídíte vše, co je potřeba. Proto do Gambie nejdou ani příliš stará, ani příliš nová “vytuněná” kola. Je to takové malé výběrové řízení na lodní lístek do Gambie :).

A co se stane s koly, která u vás neprojdou?

I těm, co opravdu nejsou pro gambijské podmínky vhodná věnujeme pozornost. Opravíme je, zprovozníme, někdy osadíme novými díly a vyšleme k novému majiteli skrze náš benefiční prodej. Jejich posláním se tak stane finanční podpora chodu projektu a cesty “vyvolených” kol za dětmi do Gambie a při tom najdou i svého nového majitele, i když ne v Africe. No a pokud nám někdo dá kola již na sklonku života, tak se postaráme o to, aby se alespoň některé jejich součástky dostaly do dalšího oběhu a zbytek rozložíme na druhotné suroviny. Z kola se tak díky tomu nedostane velká část do směsného dopadu a na skládku.

Jaká byla vaše cesta do této neziskové organizace?

Vždy jsem vyhledávala smysluplnou práci s přínosem pro druhé a pro přírodu. Nejprve ve veřejném sektoru, kde jsem pracovala pro město Kopřivnice. Začala jsem u environmentálního vzdělávání a končila prací na rozvoji města. Rodičovská dovolená mě zavedla do prostředí nezisku a toho bych se ráda držela i nadále. Při dvou malých dětech jsem dobrovolně nebo za symbolickou odměnu vedla nejprve jedno a pak druhé rodinné centrum u nás v Novém Jičíně. Studovala jsem humanitní environmentalistiku – takže jsem si vždy a všude ráda a úspěšně hledala cestičky k ochraně životního prostředí a ekologizaci čehokoliv – chodu úřadu, chodu mateřských center a samo sebou naší domácnosti :). 

Na sklonku roku 2015 nastal čas pro další změnu. To mi bylo 36 let. V té době jsem narazila na inzerát Kol pro Afriku, že hledají koordinátora. Oslovilo mě to na první dobrou – viděla jsem zde propojení všeho, co jsem dosud dělala, uměla a k čemu jsem měla vztah. Lákala mě vidina pomáhající práce, která stála na tak zajímavém nápadu a byla směřovaná k pomoci dětem. Zároveň zde vidím přesah do ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. Bonus bylo po letech v rodičovských centrech ryze mužské prostředí a konečně pořádné využití mé angličtiny. Nastoupila jsem tedy do společnosti jako koordinátorka a pravá ruka spoluzakladatele a ředitele společnosti Romana Posoldy. Až minulé léto mi bylo nabídnuto vést českou sekci společnosti. Důvodem bylo uvolnění rukou a hlavy Romanovi pro práci v terénu i potřeba stabilizace společnosti.

Někde jsem si přečetla, že jste absolvovala na pozici koordinátorky hodně zajímavé výběrové řízení. Prozradíte, jak probíhalo?

Na neziskovku byla výběrovka docela propracovaná. Nejprve jsem musela prokázat, že umím vytvořit nějaký promo materiál a pracovat s nástroji MS Office – musela jsem vypracovat zadané úkoly a ty v termínu odeslat. Potom jsem absolvovala on-line pohovor, kdy jsem si v podstatě povídala s počítačem, který mi psal otázky v AJ a já jsem na ně musela v AJ a na kameru odpovídat v daném limitu. Tady si kluci výborně otestovali, zda je uchazeč schopen pohotově reagovat a nemá problém komunikovat i když vlastně neví s kým. Na závěr byl osobní pohovor s jedním ze zakladatelů – Ríšou Gazdou a členy správní rady. Ti se tehdy hodně ujišťovali, jestli umím mobilizovat dobrovolníky a pracovat s nimi. Později mi bylo jasné, že hledali někoho, kdo je bude tlačit do výkonu v jejich volném čase a kdo bude dobře pečovat o sběrná místa kol.  

Byla jste předtím někdy v Africe?

Ne ani před tím, ani dosud. Měla jsem do Gambie jet na jaře 2017 ještě jako koordinátorka. Ale v té době jsem již věděla že pojedu s rodinou na rok do USA a proto jsem cestu neabsolvovala. Další možnost byla jet teď v březnu, ale finanční situace organizace to nedovolovala. Tak snad se dočkám v listopadu 2019. Pro mou práci dotek Gambie a konečného přínosu projektu potřebuji jako vzduch.

Z týmu, ale do Gambie každý rok někdo jezdí a přímo na místě máme českého koordinátora, takže ti se mi snaží vše co nejlépe zprostředkovat.

Jaký máte vztah ke kolu?

Pozitivní – jak jinak. Nejsem takový kolový nadšenec jako manžel, který by rád sjížděl single tracky každý den. Na to jsem strašpytel a lenoch. Na kole jezdím už od školních let. Výlety na kole i kolové čundry jsem podnikala už tehdy a nyní ráda jezdím s mou rodinou. Ovšem v rozumné délce a stoupání 🙂 Kolům nerozumím a vždy se nechám ráda poučit – líbí se mi, jak se do technických záležitostí noří Roman a všichni, kdo školí mechaniky a připravují kola do Gambie či na prodej. Je radost je u kol vidět a sledovat jejich diskuse nad tou kterou součástkou a dílem.

Vraťme se zpátky k projektu, jak dlouhá je cesta konkrétního kola ke školákovi?

Cesta kola k dítěti trvá přibližně půl roku. Kolo někdo daruje, pak se musí ze sběrného místa svézt k nám do skladu v Ostravě, tady projde tříděním, přepraví se k technické úpravě do věznice, pak zase zpět k nám do skladu, kde čeká na naložení do kontejneru a přepravu do Gambie. Tam pluje lodí až 3 týdny. Z lodi se přeloží na kamion, který jej doveze do našeho skladu v Gambii.  No a v gambijském skladu si jej konečně vyzvedne vybraná škola, která jej předá školákovi.  V tomto procesu je spousta času v meziskladech, kde se čeká na další manipulaci či přepravu.

Jak často posíláte kola a kolik jich musí být v jedné „zásilce“, aby se to ekonomicky vyplatilo?

My bychom se spíš ptali, kolik by jich mělo být, aby to mělo smysl. Ne všechny benefity projektu jde totiž měřit z ekonomického hlediska. Dosud jsme posílali 2 kontejnery ročně. V jednom kontejneru bylo vždy 300-350 kol a náhradní díly. Od letošního roku se ale chceme zaměřit více na kvalitu než na kvantitu. Týká se to počtu škol a kol co jsou v provozu. Před tím nás gambijská vláda tlačila spíše do kvantity a to se odráželo na stavu kol v provozu. Bylo to v době tamního diktátorského režimu a my dodnes litujeme, že jsme tlaku podlehli. Letos tedy pošleme jen jeden kontejner, do kterého se díky novému systému ukládání pokusíme naložit 500 kol a náhradní díly. Příští rok pak pošleme kontejnery dva, do nichž se budeme snažit rozumně rozdělit cca 700 kol a potřebné náhradní díly.

Podle čeho vybíráte školy, do kterých putují kola?

O kola je v Gambii velký zájem a každý měsíc obdržíme několik nových žádostí o zapojení do projektu. Celkem v šuplíku čekají stovky žádostí, které nemáme kapacitu zpracovat. V současné době ale nové školy do projektu nezařazujeme. Snažíme se udržovat kvalitu projektu na již dříve podpořených školách. Už asi 2 roky “pouze” obnovujeme/rozšiřujeme jejich vozový park. Před příjezdem nových kol z ČR navštívíme vždy všechny partnerské školy. Ve spolupráci s regionálními ředitelstvími gambijského Ministerstva základního a středního školství vyhodnotíme potřebu nových kol na konkrétních školách. Posuzuje se počet zapsaných žáků a statistiky nově otevřených škol v regionu. Když přibude v regionu škola, tak se některým dětem zkrátí i cesta ke vzdělání a potřeba kol v jejich původní škole klesne. Klíčové kritérium je vždy vzdálenost, kterou studenti do školy docházejí. 

Dnes jsou v Gambii stále komunity, kde je nejbližší škola i více než 16 km vzdálená. A takovéto školy mají u nás přednost. Další podstatné kritérium je schopnost partnerských škol udržovat kvalitu projektu. Mezi základní kritéria patří schopnost zajistit pravidelné návštěvy mechanika, schopnost vést pečlivé záznamy atd. Toto vše vyhodnocujeme při pravidelném monitoringu.

 

Jak už jste říkala, vaše pomoc nespočívá jen v posílání kol. Kolik lidí pracuje na místě a jaké jsou jejich úkoly?

Rozvojová spolupráce je plynulý proces a faktická logistika dovozu kol patří k té méně náročné části. Záměrně píšu spolupráce nikoliv pomoc, protože nevnímám náš projekt pouze v roli dárce. Pro fungující rozvoj je třeba investice na obou stranách, na straně pomáhajícího i toho, komu je pomáháno. Jen tak se zajistí efektivní využití zdrojů.

V Gambii máme dva stálé koordinátory, kteří se starají o udržování kvality projektu, monitoring, jednání s místními partnery atd. Každou školu navštíví minimálně 3x do roka. V současné době přitom podporujeme 38 škol – každá má k dispozici v průměru 110 kol.  V době tréninků mechaniků posílí náš gambijský tandem minimálně jeden člověk z ČR a 2-4 profesionální gambijští mechanici – námi dříve proškolení. 

Tréninky pořádáme na partnerských školách a jedním z jejich důležitých výstupů je oprava poškozených kol na konkrétní škole. Jeden trénink trvá 5 dní a kapacita je maximálně 10 mechaniků, abychom dokázali udržet kvalitu a individuální přístup. Kromě předání znalostí motivujeme mechaniky k založení vlastní komerční kolové dílny mimo jiné poskytnutím sady cyklonářadí.

Od listopadu 2018 jsme získali silného partnera a finanční podporu přímo v Gambii – Youth Empowerment Project. Podporují naše tréninky v rámci rozvoje pracovních příležitostí pro mladé lidi. Tréninky se rozhodlo podpořit i Ministerstvo zahraničních věcí ČR skrze českou ambasádu v Senegalu a jejího programu podpory malých lokálních projektů. 

Za sedm let fungování projektu máte za sebou řadu úspěchů a viditelných výsledků. Jaké jsou plány do budoucna?

Děkuji. Ano daří se, ale poznali jsme, že je potřeba se více soustředit opravdu na kvalitu než na kvantitu a to jak kol, tak i cenných vztahů. V Gambii i v ČR. Jinak projekt a jeho přínos dlouhodobě neudržíme. Z toho plynou i naše další cíle. Chceme, aby darovaná kola dětem déle vydržela – od toho se odvíjí potřeba větší podpory škol i mechaniků – a to nejen z naší strany, ale zejména mezi nimi navzájem. Např. díky vzájemné výpomoci mezi školními mechaniky a budování týmu místních “profíku” v servisech kol. To se dá zvládnout a nastartovat jen při menším množství partnerských škol. Takže stabilizujeme počet škol v Gambii na únosné míře.

Nově jsme taky začali kola technicky upravovat tak, ať jsou méně náročná na servis a náhradní díly (zapouzdřený střed, jedno zadní volnokolečko, širší a pevnější řetěz). Zde nám sice vzrostly náklady, ale věříme, že se dlouhodobě vyplatí.

Neméně důležitým úkolem je, aby se v Gambii nevytvářel díky dovezeným kolům další odpad. Další plány jsou i směrem k práci v ČR, ať už jde o posílení finanční soběstačnosti naší společnosti, rozšíření sítě našich partnerů a příznivců, navázání bližšího kontaktu s dobrovolníky, kteří pro nás pracují. Je toho opravdu mnoho, tak nám držte palce.

Sama jste v Gambii ještě nebyla, čím Vás práce v tuto chvíli nabíjí?

Asi mě nejvíce nabíjí to, jak se lidé dokážou spojit pro dobrou věc a že já můžu tím co umím pomoci naplnění účelu tohoto propojení. A taky jedinečnost a pestrost této práce navíc ve skvělém týmu lidí. Už se taky těším na gambijské doplnění baterek, až se tam také podívám.

Máte pocit, že můžete a chcete pomoci? Více informací najdete na portále Kola pro Afriku.

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková