Reklama

Blog DNK. O statečnosti, lásce i motivaci

Příběh, který může nastartovat každou z vás…

Reklama

Dopíjím dnes už třetí hrnek zázvorového čaje, zabalená v dece prohlížím výsledkovou listinu letošního Blindura. U mého jména je DNS. Bože, jak tuhle zkratku nesnáším! Za dvacet let profesionální kariéry to mockrát nebylo, kdy jsem coby přihlášená na závod nepřijela. Ale konec hořkosti v myšlenkách, zdraví se neptá. To, že se vše setkalo právě v době konání akce, jejíž atmosféru jsem si vloni vyzkoušela poprvé a absolutně mě nadchla, je zkrátka hloupá náhoda. I když…nic se neděje jen tak a z každé situace si člověk může odnést něco, co ho posílí, překvapí, potěší, posune. Stačí se na chvíli zastavit a popřemýšlet.

A proto píšu tenhle blog, který ale nebude o mě. Je o statečnosti, lásce ke kolu i motivaci pro všechny. A samozřejmě v hlavní roli bude žena.

Akci Blinduro 500+ asi není potřeba dlouze představovat. Dva dny v lese, s bikem a lidmi stejného naladění, na pohodu do kopce, dolů pak měřené RZ nádhernými přírodními traily. Minimum stresu, maximum zážitků. I proto se sem chystala šestičlenná partička DNK. Jenže 10 dní před startem se spustila lavina komplikací, které nakonec vystavily stopku pěti z nás. A tak se na start vydala jediná naše zástupkyně, co statečně držela v tu chvíli hodně povadlý prapor s naším logem.

Tenhle moment, kdy se Ivča Zlesáková postavila na start endurového závodu, v nepříznivém počasí, kdy obtížnost trailů umocnil déšť, byl totiž reálným důkazem motta „kde je vůle, tam je cesta“.  V tu chvíli se úročila poctivá práce, trpělivost a ctižádostivost. I „holka v letech“ se může naučit jezdit v terénu.

Někdy se sluší držet se pravidla, že „u žen věk neprozrazujeme“, ale v tomto případě informace poslouží jako silně motivační faktor. Přišlo mi hodně vtipné, když mi přišla z Lipna zpráva…“ koukám tady na tu startovku a jsem tu nejstarší teta“. Ano, Ivča oslaví zanedlouho 44.narozeniny. Svůj trailový bike si pořídila k čtyřicátinám, vedle silničky a klasického hadrtaila byl full potřeba. A potřeba bylo i hodně pohnout uměním v terénu.

A tak začala „Tour“ po kempech, organizované vyjížďky a hlavně objevení Trutnov Trails, kde se potkala s Dušanem Mihalečkem. Tak začalo učení, mnoho hodin v sedle, individuální vyjížďky. Odbourání chybných stereotypů, krůček za krůčkem zvyšování sebevědomí po zdolání nového úseku. Stálo ji to čas i peníze. Výčet modřin a naraženin sem motat nebudeme, ty ke sportu patří.
I tak nejednoho asi napadne, proč to ta dospělá ženská dělá? Tady máte odpověď…

Proč tě kolo tak baví a proč ses vydala cestou právě trialového ježdění?
Kolo je pro mě obrovský relax po práci, stresu v ní. Příroda, parta fajn lidí je pro mě ten hnací motor. Jezdím na kole celý rok, po práci pak stihnu pojezdit se skupinou v lese. Pořád něco nového, v zimě na sněhu, se světly, těch zážitků je hodně a každodenní starosti nebo smutky, co život přináší prostě hodím za hlavu. Přichází radost, když projedu místo, které jsem před pár měsíci nesjela.

Za dva roky jsi udělal obrovský posun. Co vše za tím je?
Byla jsem pomalá, bála jsem se, pak dělala chyby, padala. Věděla jsem, že tudy cesta nevede. Buď bych musela kolo odložit nebo to změnit. Potkala jsem se s Dušanem a dá se říct, že se mi Trutnov Trails staly druhým domovem (smích). Ne, vážně…začala jsem si domlouvat pravidelné individuální lekce, mě hodně vyhovuje nejen to místo, ale hlavně Dušanův styl učení. To mi hodně ovlivnilo, přestala jsem se bát. Šli jsme od základu, krok po kroku, žádný tlak. Je to jako u golfu, ten hraju už dlouho a vím, že švih je skládanka pohybů, které do sebe postupně zapadnou, i když to na začátku třeba nedává smysl. Stejné je to s kolem. Člověk se musí projezdit. Není dobré určité fáze přeskočit, protože jinak ho to všechno doběhne.

K Dušanovi jsem začala jezdit v létě 2017, přes cyklistickou sezónu tak dvakrát za měsíc, k tomu výukový kemp DIVA trail a víkendovky s DNK a Trail-Guide. A vedle toho jezdit, jezdit, protože k dobrému trailovému ježdění je potřeba kondice. I na to padání, takže chodím pravidelně posilovat.

Co se ti honila v hlavě, když jsi stála na startu Blindura?
Vloni jsem se byla podívat jako divák a říkala jsem si, tohle fakt ne. Když jsem viděla startovku, tak mi samozřejmě napadlo, ježíš, co tady dělám? Jenže znovu to budu opakovat, celé to ježdění je o partě fajn lidí, takže se tu potkají známí a hned je líp. Holky ze skupiny DNK mi posílaly povzbudivé zprávy, kondiční trenér taky, člověka to nakopne. Připojila jsem se ke skupině holek, které jsem znala z jiné akce a už se jelo.

Počasí prověřilo všechno, jak techniku jízdy, tak morálku. Když jsi v neděli projela cílem, jaký to byl pocit?
Pro mě to byl neskutečný zážitek. Atmosféra, fajn lidi, radili i po trati, kde je lepší stopa, abych nezapadla do bahna, sdílená radost po každé RZ. Různé střípky… Pro mě ale takové zadostiučinění, že ten trénink, celoroční ježdění jsem tady využila. Fakt to nebylo lehké, byly úseky, které jsem nedala, něco se dalo jet líp, ale to tak je vždy. Já si z toho odnesla pozitivní nastavení v hlavě, že jsem se posunula. A že si tu jízdu umím užívat, neřeším blbosti, nejsem ve stresu z každého kořenu. Blinduro byl takový důkaz, že i když to na začátku nejde, nesmí se to vzdát.

A co plánuješ dál?
Každé zlepšení mi dává nové výzvy. Nebo spíš možnost dalších zážitků. Vrátím se na místa, která jsem vloni nesjela a zkusím je. Na Trutnov Trails, na trase Trilogy. Budu objevovat nové traily. A pořád se učit. Je fajn si uvědomit zlepšení, mít tu správnou dávku sebevědomí, ale stále pokoru, protože vím, že jakmile člověk poleví, přijde karambol. Plánů je dost, nejen na enduro kole. Nejbližší výzva bude maraton Malevil. Jiný rozměr, ale zážitek to bude určitě.

Většina z nás si hledá svůj vzor, ke kterému se chce přiblížit, který ho motivuje. V příběhu Ivany se promítá úžasná zkušenost. Když se do něčeho pořádně opřete, výsledek se dostaví. Nejde o to, že závod absolvovala, ale že se k tomu projezdila, našla odhodlání a důvěru ve své schopnosti. Takže motivace pro ostatní. Funguje to a nemusíte spadat do kategorie „dravé, talentované mládí“.

Jako důkaz připojuji video z předloňské akce na Trutnov Trails. V jeho závěru je Ivči marný pokus o zdolání úseku, který v tuhle dobu patří už mezi její oblíbený.

Foto: archiv DNK a Trail-Guide

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama