Reklama

Blog DNK. Fit těhulka #4

Jedeme do finále! Jak prožívá a jak si udržuje kondici v třetím trimestru těhotenství autorka seriálu RUTINA? Víc v dnešním blogu…

Reklama

Roste, rostu, rosteme. Bylo první a taky na čas poslední šlápnutí do pedálů. Ale ze všeho nejvíc neskutečný prožitek z vnímání pohybů a odstartování mateřské dovolené.

V průběhu 27. týdne těhu maratonu se do toho malá opřela. Pěkně roste a já s ní. Na počátku osmého měsíce (32. týden) plus 9 kg. Bříško je krásně viditelné. Hůře se ohýbám. Stříhání nehtů na prstech u nohou je oříšek, který zadýchá. Stejně jako obouvání bot. To se stává náročnou disciplínou. Méně příjemné je i spaní. Několikrát do týdne přijde křeč do lýtka. Vlastně sakra silná křeč. Zlaté dupání do pedálů. Odříkávám si oblíbené spaní na břiše. Usínám na levém boku, který je oproti pravému doporučovaný právě kvůli křečím a lepšímu trávení. Ráno se budím s pocitem, že jsem se během noci snad 1000x otočila. Bok, záda, bok, záda, a furt dokola… Když se ve spaní přetočím trochu více na břicho, hned dostanu upozornění, abych si lehla ukázněně.

Na začátku devátého měsíce těhotenství (36. Týden) plus 8 kg. Ano, váha šla dolu, ale prý se to občas stane. Já jsem během dvou týdnů o 1,2kg lehčí a malá o 500 g těžší. V jejím podání již nejde o finiš, ale o rychlý spurt. Celkový příbytek váhy při chůzi prakticky nevnímám. Nejvíce vím o bříšku v momentě, kdy se chci zvednout z lehu na zádech a při obouvání bot. Nezdá se to, ale při každém delším ohnutí lapám po dechu. V práci to balím 6 týdnů před termínem porodu. Nástup na mateřskou je příjemný. Cíle jsou jasné. Odpočívat, doladit výbavičku a věnovat se rodině. To, kolik z toho nakonec bude času, se uvidí. Blíží se to. V hlavě mám tolik pocitů a myšlenek.

 

Těhotenská cukrovka a strava

Počátkem třetího trimestru kontrola v diabetologické poradně. Měsíční měření hladiny krevního cukru přineslo zjištění, že všechny hodnoty jsou v pořádku. Ovšem v měření, sice jen nárazovém, mám stále pokračovat. Jsou případy, kdy se těhotenská cukrovka vrací. Takže měřím a hodnoty jsou v pořádku.

Co se týče chutí, ty se u mě nemění. Nevolnostmi netrpím. V podstatě jedu ve starých kolejích a v jídelníčku nejsou zásadní změny. Pro správný vývoj malého zázraku však zvyšuji příjem vápníků v podobě tvarohových výrobků. A pro chuť podléhám zmrzlinovému hodování. Výběr sezónního ovoce začíná být pestřejší, takže oblíbené pojídání melounů a meruněk je také odstartováno.

Péče o sebe

Postupně se vrací větší večerní únava. Málem jsem zapomněla, co to je. Lenošení na gauči je tak častější aktivita, které pomalu přicházím na chuť. Malá jede bomby a bříško s ní drží krok. Mazání krémem proti striím je ranní i noční rituál. Den ode dne mažu větší plochu. Stále platí, že se vyhýbám nošení těžkých věcí. Když mám však při nakupování velké oči, tak ten nákup do druhého patra vynesu i když je to etapová záležitost. No a koš vypraného prádla taky není nejlehčí. Takže opět etapák, nebo přichází na řadu pomoc budoucího taťky. Mimochodem jeho starost o mě je někdy opravdu přehnaná, ale vlastně roztomilá a přináší příjemný pocit.

Pohyby

Teď z toho příjemného soudku. Vlastně toho nejkrásnějšího, co během těhotenství přišlo. Pohyby. S menším prostorem v bříšku, jsou intenzivnější. Vypozorovala jsem, že se hýbe každý den přibližně v intervalech 3 hodin. Přijde mi, že nejvíce řádí mezi desátou a jedenáctou večer při usínání. Obecně se říká, že jakákoli aktivita budoucí maminky prcka v bříšku ukolébává a uspává. Naopak při odpočinku, ležení a sezení se zázrak probouzí a jeho pohyby jsou pro budoucí maminky o to více znatelné. Vždy malou probere i to, když jí tam pošlu něco dobrého. To ji cítím ještě během hodování, nebo hned po jídle. Je to prostě nádhera.

28. a 36. týden


Stále v pohybu – v jednom měsíci běžky i kolo

Po období pouhých procházek jsem se ještě nabažila. V půlce dubna proběhla rodinná projížďka v Jizerkách. Neskutečná fantazie a zároveň rozloučení se zimní sezónou. Pár dnů na to přišly téměř letní dubnové dny. Nedalo mi to. Takže kontrola bajka. Dát do kupy stroj bylo mnohem lehčí, než se obléknout „do kůže“. Při soukání do dresu mi došlo, že závodní pojetí vykrojených dresů v oblasti bříška není pro mou současnou velikost ideální. Ovšem cyklokalhoty s kšandami jsou pro větší bříška jak dělané. Dávám hodinku švihání po asfaltu. Panečku, to bylo! Pecka! Neskutečný pocit být v sedle a roztočit nohy. Test proběhl na jedničku. Bříško netvrdlo. A do druhého dne nepřišlo nic, co by mi zabránilo dát 1,5 hodinky velikonočního švihu. Pro představu: „Jedna hodinka švihu = 4 zastávky na toaletu.“  15-20 minut je maximální časový úsek pro jízdu bez zastávky.

Na silničku bych se neposkládala, ale vyšší posed na bajku bříšku vůbec, nevadil. Ještě na začátku osmého měsíce těhotenství poslední pohodový švih. Nakonec pouze tři prosluněné vyjížďky. Od nástupu na mateřskou dovolenou bez parťáka bajka. Radost a pocit z jízdy byly úžasné, ale zvítězil rozum. Neodpustila bych si, kdyby se nám „holkám“ na silnici něco stalo. O to více jsem začala chodit do bazénu. Jednodílné plavky stále ve hře – ty jsou snad nafukovací. Rostoucí bříško nadnáší víc a víc – kam se hrabe neopren. Kraulařský způsob stále aktuální – ovšem ulehčuju si to a nohy za sebou více tahám a opravdu se moc nezadýchám. 

Inu, stále je co dělat. V období mateřské dovolené jsou v kurzu zejména procházky, plavání, lehké posilování zaměřené na nohy, ruce a záda z palety rutinních cviků, a k tomu docházím na těhotenskou jógu. Základem je, že poslouchám své tělo a obklopuju se aktivitami, co mi jsou příjemné.

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama