BLOG DNK. Zpátky do formy #2
O stávkující hlavě a znovu oživené radosti z pohybu…
DCIM104GOPROGOPR8878.JPG
Blížil se konec šestinedělí a mně bylo doma lehce naznačováno, že bych se mohla začít hýbat. Jenže…holce, která byla na sportu závislá, v tu chvíli pohyb nechyběl, opravdu se jí nechtělo nic dělat, chtěla být jen se svou dcerou.
Aby byl doma klid a skončila výmluva, že nemám v čem běhat, koupila jsem si běžecké boty. Dalších 14 dnů mi ležely doma. Z šestinedělí bez pohybu bylo nakonec skoro 8 týdnů. První aktivitou byla hodinová jízda na kole. Do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, zda se mi na kolo chce, ale nakonec jsem se nechala přemluvit. Babička s tetou hlídaly. Mamka s taťkou v sedle. Nebylo to úžasné, ani špatné, ale jo, docela příjemné. Ale až po návratu domu se začaly vyplavovat hormony štěstí a já byla plná energie. O hlídání jsem si neříkala, ale když se naskytla možnost, tak už tu nebylo dlouhé přemýšlení. Vyjela jsem hned. I když ty pocity…
Horské a silniční kolo. Prvním šlápnutí do pedálu se zdálo, že fyzička nezmizela. Za pár minut, při sebemenším zdvihnutí profilu, se dojem změnil. Ke konci prvního svezení, které trvalo hodinku, mi bylo jasné, že být déle v sedle by bylo za hranou. Postupně jsem prodlužovala vyjížďky a skončila na dvou hodinách. To bylo vzhledem k mé výkonnosti akorát a korespondovalo to i s časovým intervalem mezi kojením. Byť se o příliš svižném tempu nedalo mluvit, každou vyjížďkou se pocit z jízdy zlepšovaly. Obdivuju matky, které mají chuť se hned vrátit k závodnímu pojetí cyklistiky.
Plavání
Tady byla první tempa docela nezvyk. Už jsem neměla bříško, které mě v těhotenství nadnášelo. Chvíli mi přišlo, že ve vodě stojím. Největší úkol bude odbourat pomalé tempo záběrů, které mám zaběhlé z těhotenství. To jsem si dávala záležet, abych se příliš nezadýchala.
Běh
Jestli jsem měla v sedle a na kole špatný pocit, tak to, co jsem vnímala při pokusu běžet vystihuje slovo katastrofa. Jedinou pozitivní stránkou byly ty nové běžecké boty. První výběh-délka 30 min. Tempo hodně opatrné. Připadala jsem si jak slon. Na chůzi nedošlo, ale na opakované zastávky na toaletu ano. Inu, nová a věřím, že dočasná situace.
Kolečkové lyže
Pamatuji si den, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Šla jsem pak na kolečkové lyže a bála se v každém sjezdu. Po porodu jsem už mě jízda z kopce tolik neděsila, ale zas tu byl propad kondice. Stačila hodinka lyžovačky a bolelo celé tělo. Ale super pocit.
Posilování – RUTINA
K posilování zad z šestinedělí, jsem přidala posilování šikmých břišních svalů. Ty přímé zařazuji postupně a s rozvahou. Nechtěla jsem nic uspěchat. Navíc se brzké posilování přímého břišního svalu nedoporučuje. Ke konci třetího měsíce po porodu došlo na procvičování všech svalových partií. Ano cvičím, menší počty opakování, sérií a kratší dobu, ale mám ze cvičení opravdu radost.
Zkušenostmi prověřený cvik na šikmé břišní svalstvo, popis zde https://www.damynakole.cz/2018/06/rutina-dnk-tucnak/.
Chůze
Některé sportující kojící ženy mají občas problémy s tím, že jim tvrdnou prsa nebo nemají dostatek mléka. Tyhle starosti nemám. Přes den se interval mezi kojením pohybuje okolo tří hodin, takže pokud chci sportovat, musím nakrmit, někdy ještě přebalit, a pak odevzdat „chůvičkám“. Pohybová aktivita je mi vyjde 2-3x v týdnu. K tomu přidávám pravidelné kočárkování. Tlačení kočárku s těžším a těžším potomkem do kopečka je mnohdy zabíračka. Když se pak jde na procházku několikrát denně, jde o sakra slušnou turistiku. Takže maminky, vy co nemáte možnost hlídání a pohyb vám chybí, stačí nasadit svižné tempo a i s tím kočárkem si postupně začnete budovat původní kondici.
Koutek změn
Co se týče váhy, tři měsíce po porodu je to plus jedno kilo. Děloha se postupně zavinula a bříško zmenšilo. Ovšem přebytečné faldíky v podbřišku zůstaly. Aspoň je na čem pracovat. Je pravda, že kojení vysává, ale když hodně jíte, dokážete ztrátu dohnat. To se mi dařilo a daří. To, že jsem už před těhotenstvím dokázala spořádat velké porce, platí i po porodu. Vlastně jsou o něco větší. K tomu se stravuji mnohem častěji. Snažím se jíst pravidelně a do toho vždy, když je hlad. Ten přichází i v noci. Noční svačiny jsou ve znamení oříšků a sýrů.
Viki stále jede na vlně spavosti, budí se jen dvakrát za noc, a když se zadaří, tak baští jen jednou. I přes minimální spánkový deficit se u mě večer objevuje únava. Nikdy jsem nepatřila mezi velké spáče, ale často bych ráno ještě pospala. Ovšem veselá smějící se panenka vedle v postýlce to nedovolí. Jo, ty rána jsou u nás sluníčková.
