Reklama

Finale Ligure – dvojí pohled. Díl II.

Ještě jednou, a tentokrát pohledem trochu klidnějším, se vrátíme do snové bikové oblasti….

Reklama

Před týdnem jsme vám v článku „Finale Ligure-dvojí pohled“ zprostředkovaly zážitky, ale také spoustu užitečných informací, které se hodí všem, co by chtěli navštívit jednu z čím dál víc vyhledávaných bikových lokalit na jihu Itálie – Finale Ligure.

Svůj pohled i prožitky prozradila druhá z našich oslovených bikerek. A zatím co v předchozím Blogu vás provázela pětatřicetiletá biková divoženka, která miluje skoky, těžké poctivé enduro, dnes to bude klidnější “vyprávění”.

Druhá vyprávějící je bikerka tělem i duší, s lehčí nadsázkou můžeme říct, že nesnáší den, kdy nemůže na kolo. Už je to nějaký ten rok, kdy oslavila 40, přesto se za pouhé tři roky dokázala projezdit do velmi slušné formy. Byť pocit, kdy se kolo odlepí od země, fakt nemusí, stejně jako velkou rychlost po cstě dolů.

I proto může být její prožitek z “Finale poprvé” motivační třeba právě pro vás, co si nevěříte….

Finale Ligure jedním slovem epické. Je těžké vmísit všechny zážitky a dojmy do pár vět.

Jela jsem tam s partou zkušených bikerů z Trail-Guide, která nebyla ve Finale poprvé. Tímto jim děkuji za trpělivost, ohromnou podporu. Vyrazit s někým, kdo oblast zná je velkým plusem. I když se toho dá spousta načíst dopředu, osobní zkušenost je k nezaplacení.

Ubytování jsme měli přes Airnb. Přelom roku je lukrativní termín. Čím dříve se ubytování zajistí, tím je větší výběr a i lepší ceny.   

Plán na týdenní program byl jasný: pojezdit na trailech, které už lidi z party znali a samozřejmě pak objevit i nové kousky. Na to jsme využili služby schuttle s místním guidem a samozřejmě  aplikaci Trailforks.

Finale jsme si užívali po vánočních svátcích a zůstali až do nového roku. Pro mě to bylo osm nezapomenutelných dní. 

Začali jsme modrými traily, ačkoli kromě mě by všichni v partě  hned od začátku zvládli mnohem obtížnější traily a jistě v rychlejším tempu. Ale cíl byl jasný: užít si vše ve zdraví. Všichni. A taky…proč spěchat, když je ta „vánoční“ pohoda. Už první jízda mi dala jasnou odpověď: tady bude ježdění hodně jiné, než u nás. A vlastně jsem měla pocit, že to nejde srovnat s ničím, kde jsme dosud byla. Saalbach, Davos, Livigno….porovnat s těmito destinacemi Finale úplně nejde.  A nejen proto, že z trailu a stoupáni do kopce je vidět moře.

Červené traily, to už byl úplně jiný stupeň ježdění. Asi takový nonstop Whistler jako na Trutnově, i když jiný typ skalek. Na hodiny strávené na Trutnov Trails jsem si vůbec často vzpomněla. Třeba takový prudký sjezd na Boulderu s kořeny a kameny, to je ve Finále najednou všude. Zatáčka a za ní sešup. A znovu.

Ochutnala jsem kouzlo i černých trailů. V mém případě to byl už lehce boj o přežití a snahou je zdrncat ve zdraví dolů. Byl to zážitek, se vším všudy. Musela jsem nastavit hlavu. Nahoru nepoletím, dole mě najdou. Parta pomohla, poradila, kudy nejlíp vést stopu, upozornili na kritická místa. Jo, místy to byl pro mě „race mode“ a trochu boj sama se sebou. Protože často bylo těžší kolo snést, než to jet.

Každý den překonání něčeho nového znamenal nejen euforii, ale taky zřetelný posun v technice. Ano, už za pár dní jsem vnímala zlepšení jízdy. To chceš, je to návykové.

Taky ráda šlapu za svý. Ale tady jsou kopce dlouhý, náročný a silnice navíc velmi velmi úzký, včetně utažených zatáček.  Představa, že budu stoupat přes hodinu, vedle mě pojede jedna dodávka s vlekem za druhou, nebyla úplně nejlákavější.

Ale i to jsem si nakonec bohatě užila. Vybrali jsme kopce, kam se obvykle schuttlem nejezdí, ale stoupání nahoru bylo kratší než hodinu. Výškové metry vycházely zhruba 300-400m na jeden kopec. Ale ani to není na 8km délky málo.

Vždycky, když jsem stála na vrcholu, cítila jsem bezva pocit. I tohle prostě stojí za to. Vyšlapat nahoru za své a pak sjet trail dolů má obrovské kouzlo a  kafíčko a zmrzlina pak chutná ještě líp.

Zážitků bylo strašně moc. Místni guides nám ukázali i traily, které se tak často nejezdí. Místní lahůdky. Musí se na ně offroad schuttlem, pak šlapat pár kilometrů nahoru. Sápali jsme se k vrcholu, teplota kolem nuly, všude jinovatka. Přejelo se na druhou stranu kopce a tam najednou 10 stupňů. Nádhera. No a pak hurá dolů, kde na nás čekal schuttle a hurá na dalši kopec a trail. Jezdit offroad schuttlem po zpevněných cestách další zážitek a jak říkali místní guides, měli jsme prý nejlepšího řidiče ve Finale. Aby ne, když od nás dostal i české cukroví.

b

Moje TOP traily

Není snadné jmenovat, ale pro všechny, co budou poprvé a třeba se necítí úplně v top formě, vyježděně, určitě doporučuji traily Ingegnere a Rollercoaster. Tady se najde vše.  Zatáčky, klopenky, dropíky, kořeny, kameny I skalky. Ale v rozumném rozměru. Úžasná kombinace všeho a I když to člověk jede opakovaně, vždy najde něco nového.

Pak je to Bondi trail. Tady jsme šlapali za vlastní. Jeho poslední část byla dříve RZta světové endure série. Takže jsem viděla neskutečně zavřené zatáčky, v tom kameny….to ve mě zanechalo opravdu velký zážitek.

Autor: Ivana Zlesáková

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková