Je tu pátý a poslední pohyb, který bychom vám v rámci tohoto seriálu představili. Jde o hýbání hlavou. Jednodušší už to ani být nemůže. Nenechte se ale odradit jednoduchostí. Jde o pohyby, kterým vděčíme za mnohem víc, než jen za mobilitu krční páteře. Posuďte sami a na závěr můžete vyzkoušet takovou mini týdenní výzvu.
Myslíte, že hýbete hlavou bez omezení?
Většina z nás stráví podstatnou část dne u počítače, kdy v podstatě koukáme do jednoho místa a hlavou skoro nepohneme. Často také někam spěcháme a na rozhlížení není čas. A když zrovna nikam nespěcháme a třeba jedeme MHD nebo na někoho čekáme, tak máme v ruce telefon a opět koukáme do jednoho místa. V autě jsou zpětná zrcátka nebo dokonce parkovací asistenti, abychom se nemuseli moc otáčet. Nakonec proč si neusnadnit život? Ale tady je kámen úrazu… v běžném životě už skoro nehýbeme hlavou a spokojeně si tuhneme v místě, kde se to moc nevyplatí.
Co se děje, když hlavou nehýbeme?
V první řadě jde o zmíněnou mobilitu krční páteře ve všech směrech. Dolů to většinou celkem jde, ale nahoru už hůř. Při rotaci se otáčíme i s rameny, abychom se mohli ohlédnout, kdo nám funí v závodě na záda. Každé ohlédnutí nás rozhodí z tempa.
Postupně ochabují svaly na zadní straně krku a naopak se zkracují ty na přední straně. V důsledku se mění postavení naší hlavy – posouvá se dopředu. A protože hlava je těžká, tak to má velmi zásadní dopady na držení těla. To musí nějak reagovat, abychom nepřepadli dopředu. Postupně se odchylujeme od správného postoje a každá taková odchylka je prvopočátkem vzniku dysbalance a vyžaduje nějakou extra energii k její kompenzaci. Úplně zbytečně.
Dále pak pohyby hlavy souvisí s rovnováhou a propriorecepcí – tedy s vnímáním našeho těla v prostoru a v pohybu. Není třeba zdůrazňovat, že právě toto velmi významně omezuje kvalitu jakéhokoli pohybu. Zodpovědný je za to vestibulární aparát uložený ve středním uchu. Některé studie uvádějí, že to je první část mozku, která se začne vyvíjet v prenatálním období (již 21. den). V podstatě jde o vstupní bránu do mozku, bez které se neobejdeme. Nefunkční rovnovážné ústrojí si můžete představit jako silnou závrať. Je to stav, kdy se nemůžete ani pohnout, často se vám udělá špatně od žaludku a jste doslova paralyzování. To je extrém. Ale i méně funkční rovnovážné ústrojí má dopady na náš organismus. Platí známé „use it or lose it“ – málo hýbeme hlavou, málo aktivujeme vestibulární aparát a trpí rovnováha i propriorecepce.
Přidávám jeden příklad z praxe… jako malé děti většina z nás neměla problém na houpačce, kolotoči nebo při válení sudů a až později (často pak s vlastními dětmi) jsme zjistili, že houpání není optimální a z kolotoče je nám šoufl. To jsou takové první příznaky „usínání“ vestibulárního aparátu. A pokračuje to dál. Ale nemusí.
Stačí dvě minutky denně! Zlepšíte mobilitu krční páteře, držení těla, rovnováhu a propriorecepci!