Před tématem, kde je v hlavní roli Covid se těžko utíká. Už je tu s námi hodně dlouho a v menší či větší míře zasáhl (respektive restrikce s ním spojené) i ty psychicky nejodolnější. V těchto dnech se nadechujeme k volnějšímu životu, a každý rozumný si nenechá tenhle čas kazit někde hluboko v podvědomí schovanou otázkou: vrátí se Covid na podzim zase?
Dnešní blog není úvaha nad existencí viru, jeho nakažlivostí a dalšími, z mého pohledu negativní emoce vyvolávajícími nejasnostmi. Naopak, tématem je osobní a velmi pozitivní zkušenost, která může být užitečná teď, nebo někdy v budoucnu. Pro vás či vaše přátele. A protože můžeme přínos měřit různými úhly pohledu, tak stačí i to, že na konci čtení budete mít jen radost, že měl někdo jiný radost.
Začnu velmi prozaicky. Dělala jsme maximum pro to, abych se Covidem nenakazila. Dílem mi to umožňuje moje práce, kdy jsem mohla strávit řadu týdnů na horách a můj kontakt byl omezen jen na úplně nejbližší členy rodiny, dílem to byla nutnost, abych ochránila nemocnou maminku, o kterou se dle potřeby starám.
Nepochybovala jsem o své silné imunitě, podporované mojí novou aktivitou-pravidelným otužováním (o začátcích jsem psala už na podzim, o první splněné ledové výzvě jsme natočili video). Ale stalo se. Nebudu zbytečně plýtvat slovy o nespolehlivosti antigenních testů, prostě březen byl v naší rodině ve znamení britské mutace. Průběh nemoci z pohledu mnohdy až děsivých zpráv mainstreamových médií bych zhodnotila jako běžný průměr s menší komplikací v podobě nepříjemného a přetrvávajícího kašle. 14 dní v posteli byl velký nezvyk, stejně tak i následná únava po 10 minutové procházce venku. Kdo si prošel nemocí, ví, o čem je řeč.
Jsem hodně aktivní člověk a nechtělo se mi „jen tak čekat“, až si tělo projde standardní rekonvalescencí, kdy právě kašel ustrnul na ústupu. Naštěstí mám dost přátel mezi sportovci, tu a tam někdo sdílel své zkušenosti, co mu zafungovalo, čeho se vyvarovat. Jsme každý jiný, každý i vstupujeme do fáze nemoci i uzdravování v jiné úrovni, ale jsou věci, které mi dávaly smysl a tak jsem si „naordinovala“ ozdravnou kůru sobě na míru. Tři dostupné věci, které měly opět nastartovat moji energii, očistit tělo po zánětu (součástí léčby byla i antibiotika).