Když vznikal tento rozhovor, netušily jsme, jak skvěle se Jitce zadaří hned v prvním závodě českého poháru. Zde byla nejen nejlepší českou závodnicí, ale dokázala držet krok i s polskou exmistryní světa, Majou Wloszczowskou, za kterou zaostala pouhých 53 sekund….
Tři roky zdravotních problémů, tři roky nabírání formy a velký cíl pro letošní sezónu – vyjet si nominaci na mistrovství světa a Evropy. To vše má za sebou a věří, že i před sebou křehká, usměvavá a cílevědomá závodnice Jitka Škarnitzlová, která letos obléká dres LIV Cycling týmu.
Jitko, nejprve gratulace k skvělému vstupu do sezóny. Jsou tedy už zdravotní problémy definitivní minulostí ?
Věřím, že ano! Vždyť to celé trvalo tři roky ! Začalo to tím, že jsem si v zimě před pár lety zlomila ruku na snowboardu,tím jsem dva měsíce nic neděla, přidaly se virózy, jak člověk nic nedělá tak i váha. Bohužel se to celé komplikovalo, trápila jsem se s imunitou, řešila jsem problém se štítnou žlázou. Takže ty dva roky trvalo, než jsem se dala dohromady. Stěžejní pak bylo, že jsem se dostala na normální váhu a přestala jsem jezdit s “batohem”. V cyklistice je znát každé kilo. Forma jde nahoru, je to vidět i na výsledcích ze závodů. Letos se cítím skvěle.
Loňský rok jsi jezdila společně s třemi kolegyněmi v dámském týmu, letos změna – LIV Cycling team je jen o tobě. Jak teď trénuješ ?
Když potřebuji jet přesně svůj plán, trénuji sama. Ale často mám trénink ve skupině, kdy jedu s klukama. To je pro mě také hodně důležité. Na silnici mě kluci táhnou „v balíku“, takže jedu mnohem rychleji, než bych jela sama. A v terénu zas od nich leccos okoukám, naučím se. Mám dvě skupiny – s bráchou, a tady přiznávám, že moc nestíhám to jejich umění ve sjezdech. A pak s tátou a jeho kamarády, tam jsem na tom zase nejlíp. Užívám si i takové vyjížďky:-)
A nechybí ti společné „holčičí“ tréninky ?
Holky – myslím závodnice, to mají asi jinak. Každá má svoji hlavu, trénuje podle plánu, těžko se domlouvají na společném. I my v týmu jsme trénovaly dost individuelně.
Tvůj závodní stroj – LIV Lust Advanced je celoodpružený model, s 27,5 ´´ koly. Předtím to byly kola 26 i 29 ´´. Jak sis přivykla ?
V průběhu čtyřech let jsem přecházela z 26´´ na 29´´ a ze začátku to byl nezvyk. Postupně jsem se projezdila, přivykla a „devětadvacítka“ mi nevadí. Projedu s ní všechno, i technická místa v cross country. Já tomu říkám takový malý tank. Loni jsem zkusila 27,5 a jízda na ní mě baví, mám pocit, že je to hravější. I k mojí výšce 163 cm mi přijde, že na tom lépe vypadám :-).
Přibliž nám, jak vypadá tvůj běžný den?
V první řadě je trénink, pak další věci okolo – emaily, zařizování věcí okolo závodů, materiálu. Studuji, ale jsem už v posledním ročníku, mám individuální plán, takže si to přizpůsobuji svému programu. Pokud zbude volný čas, tak ho trávím doma. To je většinou v podvečer, kdy se sejdeme i s přítelem u domácího krbu.
Určitě ale najdeš čas na regeneraci, která je pro vrcholového sportovce stejně důležitá, jako samotný trénink….
Nejdůležitější je pro mě po tréninku strečink, to je nutnost. Potom k tomu přidávám balanční cvičení, cviky na záda, posílení trupu horní poloviny těla. Co moc tedy nevyužívám a nesedí mi, jsou wellness procedury jako např. sauna. Raději si zajdu na masáž, ale když mám vypnout i hlavou, tak nejlepší regenerace je vzít psa a jít se někam projít.
A co tvoje dámské společné vyjížďky…..máš na ně čas i v závodní sezóně ?
Jednou za měsíc se jezdí od Progresscycle v Hostivicích. Jezdíme tady, protože silnice jsou tu málo frekventované a v dobrém stavu. Mám dost nabitý závodní program, takže aktuelní informace mám na svých Fb stránkách. Přijdou sem většinou holky, které pracují a na kolo jdou pro zábavu. Takže se projedeme, popovídáme. Nejednou slyším příběh, jak holka vyrazila s klukama a na delší čas jí to od kola odradilo.
Tak se nemusí nikdo bát závodního tempa ?
To určitě ne, já tam jedu jako průvodce, když budou chtít, určitě jim cokoliv poradím.
Ty vyjížďky jsou pro zábavu, nejsou to závody.
Ještě se vrátím k tomu,co máš ráda, což je jízda v náročnějším terénu. Loni jsi excelovala v Enduro závodech, pro mnohé ne úplně známou disciplínu. Může trochu přiblížit, o co se jedná ?
Enduro je sice závod, ale na čas se jezdí jen vybrané úseky z kopce. I když na trati strávíte dost času, nejsou to tedy vyloženě závody tipu maratonu. Pohodová atmosféra, spíš podobná kamarádské vyjížďce. Úsek sjede každý sám, pod kopcem se zase sejdeme a jedeme dál, k další měřené části.
A co je příjemné – na enduru jezdím s chrániči, na zádech mám batoh, bytelnou helmu, teď budu vozit i páteřák. Takže vše pro bezpečí. Letos budu mít i kolo s většími zdvihy, což mě posune zas o krok dál.
Doporučila bys to vyzkoušet třeba holkám co jezdí rády v terénu, ale na maratónské závody je to neláká?
Určitě, ať si to zkusí. Nejhezčí je určitě trať v Mostu. Tam je Enduro ne úplně sjezdové, dá se to krásně projet. Kdo by si nevěřil, tak den před závodem je společná projížďka, trat si můžou vyzkoušet.
Kde Tě můžou Tvoji příznivci opět potkat ?
Nejbližší plán jsou závody Trans Brdy, ze seriálu Kolo pro život. A v neděli se chystá dámská vyjížďka na silnici.
Tak pevné zdraví a ať se daří i v dalších akcích!
Autor: KajaP, Kat.
Foto: archiv J.Š.
