Reklama

ROZHOVOR Barbora Průdková: „Našla jsem cestu, po které chci jít“

Kam až míří sny Barbory Průdkové, která letos jezdí v novém týmu? Zvítězí tento rok kolo nebo ukončení vysokoškolského studia? A kdo lanaří Báru na silnici? Nejen o tom je dnešní rozhovor…

Reklama

Máš za sebou první svěťák, skončila jsi ale dost za očekáváním. Jaké jsou teď, pár dní po závodě, tvoje pocity?

V první chvíli jsem byla hodně smutná. Dvacáté místo není to, co jsem čekala. Teď, s odstupem času beru závod jako ukončení třetího tréninkového kempu a odrazový můstek pro další závody. Podle výsledků z dat budeme tvořit trénink dál.  Jela jsem nerozzávoděná, i když intenzity v tréninku byly. Vím, že to půjde.

Na FB jsi po příletu do JAR postovala fotky a sdílela nadšení z úžasné krajiny. Řada závodníků se přesunula a čeká je legendární Cape Epic. Láká tě to taky? Uvidíme někdy Barču Průdkovou na startu?

Jo ta krajina tady je opravdu neskutečně krásná, nečekala jsem to. Byla jsem jako juniorka na MS v Pitermaritsburku a rozhodně to tam nebylo takové, jako tady. Hned první den jsem potkala opice. Náš Africký distributor Head kol říkal, že se nemusíme ničeho bát, že jsou tady jen malé opičky. Když jsem jí potkala a ta opice byla velká jako naše srnka, tak jsem si říkala, jak asi vypadá teda na velká opice.  Tu bych fakt potkat nechtěla.

Cape Epic mě určitě láká, ale ne teď. Vím, že to je moc krásný závod a pokud bude možnost si jednou s někým zajet, udělám pro to vše. Vím taky ale, že na ten závod musíte být ve velké fyzické kondici a já jsem nechtěla a ani nedokázala v době studia ještě tohle zkombinovat. Ale láká mě to hodně. 

Pojďme ale o pár měsíců zpět. V loňské sezóně jsi měla výrazně lepší tu druhou půlku, nejprve ses blýskla medailí na ME ve sprintu, ještě víc fascinující byl tvůj závěr a 4. místo na MS. Jak jsi to všechno viděla ty…bylo to velké překvapení?

Ano to je pravda, že druhá půlka byla o hodně lepší. Jestli to bylo překvapení? Já vím, že na tu špičku mám, byla jsem tam už jednou a věřím, že budu schopná jezdit stabilně v top10. Loni to čtvrté místo na MS bylo překvapení asi pro všechny. Já jsem věděla, že to bude dobrý, jen jsem nevěděla, že až tak.

U mě hraje velkou roli jistota a sebedůvěra. Když vím, že jsem pro to udělala všechno a makala jsem pořádně, jsem schopná jít do závodu s tím, že vyhraju. A to se mi přes období školy vůbec nedařilo. Ale jsem moc ráda, že jsem si dokázala, že tam nahoru patřím.

K spokojenosti, minimálně všech tvých fanoušků, chyběla nominace na silniční mistrovství světa. Přeci jen po 20. místě z šampionátu v katarském Dauhá jsme tě na soupisce čekali…

Na tohle téma jsem slyšela hodně ohlasů. Docela mě to překvapilo. Já ne, že bych to vyloženě neřešila. Když jsem se na silniční MS dívala v televizi, zrovna jsem se vrátila z toho bikového. Věděla jsem, že mám skvělou formu a že jsem minimálně mohla pomoc Nikče (Nikole Noskové-pozn. red.), tak mě to trochu mrzelo. Ale na druhou stranu asi trochu chápu pana Konečného. Já jsem jela jen MČR, na kterém jsem neměla takovou formu. Mohlo se stát, že bych neměla ani na MS a to by si potom asi těžko obhájil, proč mě tam vzal, atd.

Na druhou stranu je vše o lidech. Trochu mě mrzí, že skoro ve všech zemích funguje nějaká důvěra v závodníka a je možná kombinace obou druhů cyklistiky. Já jsem na začátku sezony řekla, že priorita jsou bajky, ale silnici mám ráda a budu se snažit to kombinovat. Jela jsem i úvodní závod v Hlohovci, když jsem měla čas. Na ostatní ČP na silnici čas nemám. Všichni už vědí, že se umím připravit na důležité závody, ale když o ženskou silniční cyklistiku nemají zájem, tak je zbytečné se s někým dohadovat a prosit že na to mám. Tak tam Nikča jela sama, i když jsme měly minimálně tři místa.

Možná se pokusím s někým pobavit směrem k OH, a pokud to půjde, nevylučuji závodit i na silnici. Ale to je ještě kus práce přede mnou.

Letos tě budeme vídat v nových barvách, které ti mimochodem moc sluší. Jaká byla cesta do HEAD týmu? Kde se to všechno narodilo a kdo ti s tím pomáhal?

Od letošního roku mě zastupuje společnost SnowNomads v čele s Tomášem Krausem. Spolupráce běží už od druhé půlky minulého roku, co se smluv a sponzorských věci týče. Nicméně prvotní jednání s Headem bylo už předloni po odchodu z Nutrend Specialized Racing týmu. Vše se mnou vyřizoval taťka. Nakonec jsem se rozhodla pro Superior. No a minulý rok, když jsem věděla, že Superior končí, začali jsme zase s taťkou řešit, co dál. A majitel továrny Head mi nabídl spolupráci znova. Takže za moji spolupráci s týmem Head, ve kterém budu minimálně tři roky, můžu poděkovat taťkovi.

Samozřejmě smlouvu a hodně jednání potom měli kluci ze SnowNomads, kteří domlouvali konkrétní podmínky. Za to jim patří velký dík.

Továrna a celá firma má sídlo v ČR, konkrétně v Opavě. Takže já jsem doma. U nás jsou zahraniční jezdci. Fungujeme jako mezinárodní tým Head Pro Team, a pak je česká větev Head Bike Opava. V hlavním týmu jsem já a tři Švýcaři. Všichni jsme v kategorii do 23let. Taky existuje německý  tým Head, ten má  Head kola, ale své vlastní sponzory. 

Jak tedy fungujete, jaké máš podmínky, jaké vidíš výhody v novém angažmá?

Náš tým funguje zatím vážně skvěle! Jsme taková jedna velká rodina. A to je pro mě naprostá paráda. Tím, že mám továrnu Head skoro za barákem, tak není vůbec žádný problém s vybavení a materiálem. Na nic nemusím čekat. Na závody s námi po SP bude jezdit mechanik ze Švýcarské firmy a v Česku máme taky své mechaniky. Ten byl s námi na SP v Africe. Takže co se vybavení týče, tak si nemůžu na nic stěžovat. Všichni se mi snaží vyhovět, abych mohla odvést svou práci. S hlavním manažerem Zdeňkem Kalužíkem jsme si před sezonou sedli a řekli si na rovinu, co a jak. Jsem moc ráda, že mě budou podporovat v tom, co dělám. 

Každý profesionální tým má realizační skupinu, která zajišťuje podmínky pro závodníky, aby se nemuseli o nic rozptylujícího se start. Ať už jde o ubytování, transfer na závody, jak a s kým budeš fungovat ty?  

Já budu mít komplet servis. S Tomášem Krausem (osobní manažer) jsme si sepsali hlavní body smlouvy, které jsem chtěla, aby tam byly.  Jsem moc ráda, že pan Kalužík ty body akceptoval a tím pádem se nebudu muset starat vážně o nic. Mám hrazené komplet Světové i české poháry, včetně zajištění realizačního týmu! Tím, že fungujeme jako rodina, je tu skvělá atmosféra. Na SP se o mě totiž budou starat hlavně Švýcaři. Firma Head má své pracovníky, co se marketingu a všech věcí okolo týče, takže vše funguje jak má. O ubytování a čerpání peněz na podporu třeba z Dukly nebo České reprezentace, za kterou strašně moc děkuji, se potom stará dcera hlavního manažera, Nikol Kalužíková, se kterou jsme moc dobré kamarádky, takže nic není problém. Nikol je zároveň vedlejší manažerka celé firmy. 

Barča a její závodní stroj hardtail Trenton

Jakou jsi měla přípravu na letošní sezónu? Kolik jsi stihla natočit km do prvního závodu?

Letošní příprava byla malinko odlišná tím, že jsem až do začátku listopadu závodila v cyklokrosu. Tím pádem jsem měla skoro celý listopad volno od kola. Jezdila jsem letos hodně na lyžích. V prosinci jsem dle možností jezdila na biku, na týden jsem si odskočila na Mallorku se skupinou Jana Slavíčka. Hned po Novém roce jsem strávila skoro měsíc na  Bedřichově a tam jsem tvrdě trénovala. Měla jsem s sebou i válce, abych nezapomněla šlapat. Přes Vánoce zbyl čas i na moje oblíbené sjezdování.

Na začátku února přišly na řadu Kanárské ostrovy, ale vzala jsem si s sebou bika. Udělala jsem tam velký kus práce, měla jsem tam opravdu těžké tréninky. Trenér mě moc nešetřil. Byla jsem tam s týmem od Libora Oplta a jsem moc ráda, že to všechno takhle vyšlo. Musela jsem totiž letos ještě trochu experimentovat kvůli škole. A bylo těžké najít někoho, kdo by mohl jet jen v určitý termín, který jsem mohla já. A Libor byl v pohodě s tím, že se s Dendou Bartizalovou mohli přizpůsobit mě. Za to jim patří velké díky. Aspoň to všechno rychleji uteklo a vůbec jsme se nenudili.

Něco nového ale v přípravě dlouhodobě je, od října jsem začala velice intenzivně cvičit se svojí fyzioterapeutkou Kristýnou Zděblovou na systému readcord a to si myslím, že mě taky hodně posune. A taky cvičím každé ráno jógu.

Zmínila jsi školu, letos jsi ve 3. ročníku a měla bys končit státnicemi. Plánuješ rozložení nebo tomu věnuješ zase první část sezóny?

Ach ta škola. Po loňských zkušenostech jsem to udělala jinak. V první řadě jsem přešla na dálkové studium, i když v tom třeťáku je to podobný. Ale přece jen jsem tam nemusela chodit a mohla se s učiteli domlouvat individuálně. Tím pádem jsem se rozhodla, že do konce března zkusím stihnout co nejvíce zkoušek, a to co zbude, nechám na říjen až leden, kdy bych právě měla definitivně ukončit studium státnicemi. Původně jsem to chtěla ještě zkusit v květnu, ale letos v srpnu se pojede po 4 letech akademické MS v Portugalsku a domluvili jsme se s panem Henkem, že tam pojedu. Kdybych dělala státnice v květnu, tak bych v srpnu už nebyla student. Tím pádem jsme zvolila jednoduší cestu, jak to teď sleduji.  Vše se mi daří podle plánu, už teď mi chybí jen 4 zkoušky a mám celý třetí ročník hotový. Jsem moc ráda, protože se budu moct opravdu na sto procent soustředit sama na sebe. Magisterské studium zatím neplánuji, vše záleží na tom, jak to půjde a co bude po OH v Tokiu, o které určitě budu bojovat.

Jaký máš před sebou závodní program? Do jaké míry to diskutuješ s vedením, nebo trenérem?

Vše už je naplánované dopředu a konzultuju to hlavně s trenérem. Určujeme si, které závody jsou priorita a jestli to všechno zvládnu. Mám v plánu objet komplet SP A ČP s výjimkou SP v Kanadě. Rozhodli jsme se, že dáme přednost přípravě na MS. Pak start sezony pojedu závody C1 v Chorvatsku, stejně jako loni. Chtěla bych zase stihnout i silniční MČR a podle domluvy s reprezentačním trenérem na bajku, nevylučuji MS v maratonu, které je týden po MS v cross country. Dále budu improvizovat podle stavu a výkonnosti. Tohle je úplný základ. 

Je s tvým příchodem nějaká trenérská změna?

Žádná zásadní změna se u mě neděje. Mým trenérem je už druhým rokem Radek Kaftan. Přidali jsme do naší spolupráce ještě pana doktora Jirku Dostála a Instituci Sportovního Lékařství, kde pracuje. Je to sportovní komplex v Praze 6 na Letné. Starají se tam o mě, co se fyziologie zátěže a těla týče. Mám tam kompletní regenerační servis a veškeré testování, které je potřebné k návratu mezi ty nejlepší.

Jirka a Radek jsou jedna ruka. Vždy podle vyšetření se spolu domluví, co by bylo dobré ještě přidat nebo ubrat a mě potom Radek poskládá trénink. Funguje to hodně na vzájemné komunikaci. Radek mě učí rozumět sama sobě. Takže já mu na začátku týdne řeknu, co si myslím, že je dobré, on se mě zeptá proč to tak chceš udělat? Zatím mě vždycky opraví, ale už se zlepšuju.  Jsem moc ráda, že do toho pan doktor Dostál šel s námi. Oba dva mi říkají, že vše chce čas, ale když si půjdu pořád za svým, jsou schopni mě dostat až nahoru. Za jak dlouho to bude, to se dozvíme časem.  Také se o mně ví, že se dost peru s výživou. Letos jsem právě pře ISL (instituce sportovního lékařství) začala spolupracovat s paní doktorkou Marii Skalskou. Fakt se pomalu kolem mě začíná tvořit tým a určitě budeme úspěšní v tom, co děláme! 

 

Se svým týmovým kolegou před závodem v Stellenboschi

Už jsi s týmem Head Pro něco absolvovala?

Měli jsme na začátku prosince společné týmové setkaní. Musím říct, že mě velice překvapili. Vždycky jsme myslela, že jsou Švýcaři strašně namyšlení, že jsou něco více a je to úplný opak. Nebo alespoň u nás v týmu to tak je. Teď jsem byla v Africe s Joelem a užili jsme si velkou srandu. Oni umí perfektně anglicky a německy, takže domluva není problém. Když něco nevíme, tak ruce a nohy jsou vždycky dobrá dopomoc. Kluci mají podobné tréninky jako já, takže jsme spolu vyrazili na trénink na trať. Kluci jsou hodně technicky nadaní, takže i když teď v týmu nemám bráchu, má mě to kdo učit.

Na jakém kole tě budeme vídat? Hardtail nebo full?

Budu jezdit pořád hardtail. Od týmu mám možnost volby, ale já jsem na to zvyklá a umím se dobře technicky pohybovat. Možná využiju fulla na Nové město, ale to ještě uvidím. U mě je veliká změna v jednopřevodníku a ještě k tomu jezdím na Sramu. Vždycky jsem byla zastánce dvouplacky, ale letos jsem si řekla, že zkusím Sram  1×12  a musím uznat, že je to super. Vyjedu všechno a tím, že mám vepředu placku s 34 zuby, nechybí mi převody ani z kopce. Vidlice máme Santoure a brzdy XTR Shimano.

Kolo jsem dostala na konci ledna, takže jsem ho hned vzala na Kanáry a tam jsem si na něj přivykla. Sedli jsme si a budeme skvělá dvojka. Silniční kolo mám už od začátku prosince a můžu také využívat fulla od Headu. Jsem taky domluvení na eventuálním poskládání krosového kola. U nich není nic nemožné, v podstatě to, co si řeknu, tak mám. 

Poslední otázka, na co se teď těšíš? Ze sportu, soukromého života…
Asi nejsem schopná přesně říct, na co se těším. Jsem ráda, že jsem konečně našla cestu, po které chci jít. Se školou mi teď bude končit velká životní etapa a jsem zvědavá sama, co mi to přinese. Moc se těším na to, že budu moct dělat věci na 100%, protože jsem to opravdu nezvládala skloubit. Těším se na to, že budu mít víc času na kamarády a rodinu a regeneraci. Ještě přesně nevím, kam mě to zavane, ale věřím, že když si půjdu za svým cílem, splní se mi sny, které mám už od mala. Těším se, až budu moct sama sobě dokázat, že mám na to, být čím chci a dokázat velké věci. Ať už v životě sportovním nebo osobním. A věřte mi, že za podpory, kterou teď mám, jsem schopná to udělat.

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama