Blog DNK. Mont Ventoux po Česku
Na začátku nápad….na konci vysmátá parta holek. Recept na to…?
Na začátku je důležité mít nápad. Když vzbudí trochu zvědavosti, vyvolá touhu „to“ zkusit, způsobí tak akorát bolesti, ale vyplaví mnohonásobně víc endorfinů, bude to asi dobrá akce.
Mont Ventoux je 1912 m vysoká hora, kterou najdete v jihovýchodní části Provensálských Alp.
Mont Ventoux- „Větrná hora,“ ale bývá také označována jako „Nejtěžší kopec světa“ nebo dokonce „Hora smrti.“ To když k jeho úpatí dorazí peloton Tour de France, aby zdolal jednu ze tří silnic vedoucích k vysílači na vrcholu. Stoupání z Bédoinu na Mont Ventoux je profesionálními cyklisty považováno za jedno z nejnáročnějších. Průměrný sklon kopce je 7,43 % a současná délka úseku je přes 21 kilometrů.
Na Mont Ventoux vedou celkem tři silnice. Z jižního Bédoinu , z východního Saultu a nejmírnější cesta je z Malaucene. Kdo v jednom dni vyjede všemi třemi z Bédoinu, Malaucene a ze Saultu, stává se členem klubu Cingles du Ventoux (cvoků z Mt. Ventoux).
Kozákov je svými 744 metry nejvyšší horou Českého ráje. Vedou na něj tři silnice, mírná od Turnova, za nohy tahavá od Semil a nejprudší pak od Železného Brodu, kde je v závěru místy sklon až 18%.
Není tohle krásná paralela s francouzským monumentem?
DNK a Mont Ventoux po Česku
Když dostala třetí a profilem nejtěžší silnice, vinoucí se na vrchol k rozhledně Kozákov nový asfalt, stala se tato trojkombinace oblíbeným cílem vyjížděk typu „za krátký čas spousta muziky“. V pojetí mém (neb spíš mého muže?) je ta spousta muziky hodně nastoupaných výškových metrů, aniž bychom se vzdalovali příliš daleko od domovské základy, což je chata nedaleko Turnova. Kdo zná pohled z Kozákova do kraje, ať už směrem na Trosky, Bezděz nebo semilskou stranu, kdy máte Krkonoše doslova na dlani, ví, že to se snad nikdy neokouká.
Rok s rokem se sešel, loňský silniční kemp DNK ride s výjezdem na Ještěd si žádal důstojné pokračování. Volba byla hodně rychlá. Bude to jiné, než dobýt vrchol a vracet se zpět, ale věděla jsem, že to bude výzva, motivace a při troše štěstí zážitek, který jen tak nezapadne.
I když trasa byla do poslední chvíle utajovaná, anonce akce Mont Ventoux po Česku dávala těm hodně zvědavým tušit, že se do cesty nějaké kopce asi připletou. Sešla se desetičlenná skupina, která měla náležitou pestrost a to nejen v barvách dresů, ale i z pohledu věkového rozpětí i naježděných kilometrů. Pro jednu dámu na kole byl tento silniční víkend dokonce rozlučkou se svobodou, příští už s námi pojede jako mladá paní. Bylo tedy nutné do toho pořádně šlápnout!
Už v pátek večer se odtajnila trasa i taktika, jak se naloží s těmi, co nebudou stíhat ;), to aby se všem lépe spalo.
Sobotní ráno nás sice uvítalo modrou oblohou, ale teplota byla po několik měsíců trvajících veder dost krutá a v kombinaci s pofukujícím větrem bylo jasné, že nás čeká chladný podzimní švih. Prvních téměř rovinatých dvacet kilometrů bylo na pohodu, štěbetání ve skupině to potvrzovalo.
Pak hlasy utichly, v serpentinách se desetičlenný peloton natáhl, až se rozdrobil na jednotlivé korálky. Jelo se s pokorou i respektem, v hlavě cíl zdolat vrch Kozákova ne jednou, ne dvakrát, ale ze všech tří stran. Umocnění zážitku zaručoval i výběr trasy, záměrně zůstalo to nejtěžší stoupání nakonec. Po druhém výjezdu ke kozákovské rozhledně se skupina opět propojila a společně jsme objely vrch ze strany pod Hamštejnským hřebenem, sklouzly do Železného Brodu, abychom mohly znovu a naposledy stoupat k vytouženému cíli.
V nohách už bylo lehce znát víc jak 1000 výškových metrů, silnice nabírala na sklonu, čím blíž vrcholu, tím prudší. Všechny jsme postupně secvakaly na nejlehčí pastorek, každá se s tím ale musela poprat sama, tady už žádné závětří nefungovalo. Snad jen pohled na stejně trpící a zadýchanou parťačku byl trochu motivační.
Vrcholové foto těžko vyjádří radost z pokoření toho našeho Mount Vantoux. Hej, vyjely jsme na Sněžku, zahlásil někdo z davu, při pohledu na nastoupané metry. Těch 1672 výškových nebylo ale konečným číslem. Při návratu jsme si ještě střihly výjezd z Malé skály na Frýdštejn a sobotní švih se nám pěkně zakulatil na 105 kilometrů a 2100 převýšení. Rychlostní průměry byly v menším rozpětí 22-23,5km za hodinu, podle toho, kdo jak rychle kopec zdolal.
Neděle nebyla lenošná, i když jsme měly z předchozího dne splněno. Český ráj má spoustu zajímavých míst a hlavně…i cesta může být cíl. Tohle se na DNK ride s motem Mont Ventoux po Česku do puntíku naplnilo. Díky za to.
