Reklama

ROZHOVOR: Tereza Tvarůžková. Talentovaná obojživelnice

Když se ve spojení s cyklistikou mluví o obojživelnicích, většinou se oceňuje schopnost kombinovat biky s cyklokrosem nebo silnicí. U Terezy je to trochu jinak…

Reklama

V počátcích mountainbikingu v Čechách se do závodního kolotoče vrhlo velké množství lyžařek a biatlonistek. V té době to většina cyklistických funkcionářů brala jako nespornou výhodu. Primárním parametrem byla fyzická kondice a tu si závodnice ze zimních sportů přinesly výbornou. Doba pokročila, obtížnost cross country tratí vyžaduje nemalé technické dovednosti, a tak dnes už takové obojživelnice většinou nejsou schopny jezdit na špičce v obou disciplínách. Jednu talentovanou slečnu, která tohle zvládá, alespoň z pohledu domácího měřítka, opět máme. 

Na loňském mistrovství republiky v Peci pod Sněžkou se na velmi náročné trati blýskla skvělým výkonem a vybojovala stříbrnou medailí v kategorii U23. Neztratila se ani na SP v Novém Městě na Moravě. 

 A když napadl první sníh z bikerky se stala lyžařka. Vedle tradičních olympijských distancí se letos věnovala jako členka týmu Lukáše Bauera i lyžařským maratonům. Na populární Jizerské 50 dojela při své premiéře na výborném 14. místě.

 Ta šikovná a sympatická „obojživelnice“ se jmenuje Tereza Tvarůžková, pochází z malé obce Jarcové u Valašského Meziříčí, a letos oslaví jedenadvacáté narozeniny.

Terezo, velmi kvalitní výkon a výsledek na Jizerské 50, jak sis to užila?

Byla to moje první 50 v životě. Dokonce ani na tréninku jsem ještě nikdy neujela 50km a tak jsem z toho závodu měla neskutečný respekt. Nakonec jsem si to dokázala užít víc, než jsem sama čekala. Byly neuvěřitelně těžké podmínky a neměli jsme úplně nejlepší lyže, takže jsem musela jet většinu závodu soupaž a musím podotknout, že dva dny po závodě jsem ještě stále necítila záda a ruce. Ale celý ten víkend byl povedený, strávila jsem ho s partou skvělých a zkušenějších lidí, kteří mi pomohli a dali cenné rady do závodu.

Ještě v loňském roce jsi jezdila závody v klasickém lyžování na olympijských distancích, nominovala ses i na MS juniorů a teď máš v programu laufy a závodíš v profi týmu Lukáše Bauera.  Je to trvalý přechod?

Přechod to trvalý není, i když nemůžu popřít, že se mi to líbí čím dál tím víc a budu vyhledávat i tyto závody. S Lukášem jsme se letos domluvili na 3 závodech: Visma Ski Classics v Italském Livignu jsem jela Team prolog, Individual prolog a už zmiňovanou Jizerskou 50. Jinak v sezóně pokračuji v normálním klasickém lyžování a jezdím České poháry a také Evropské poháry. Letos jsem prvním rokem v ženské kategorii a bohužel se mi nepodařilo probojovat na MS. Byla jsem dost zklamaná, ale jsem v této kategorii první rok a další mistrovství světa ještě přijdou.

Jak moc těžké to pro tebe je místo půlhodinových závodů dávat o dvě i více hodin delší zátěž?

Na všechno jsem si začala zvykat už v létě. Místo 5 tréninků týdně jsem začala trénovat 5 hodin denně. Nebylo to jen kvůli laufům, ale také kvůli přechodu do starší kategorie v klasickém lyžování a cyklistice. Cítila jsem, že musím přidat, jestli chci dosáhnout nějakého výsledku, ať už na běžkách nebo na kole.

Fanoušci cyklistiky tě znají jako bikerku, představ nám svojí sportovní minulost?

Sport byl můj život v podstatě už od dětství, taťka mě vedl a podporoval ve všem. Začala jsem gymnastikou, ale potom co jsem se jednou prošla po kladině mamka mě chytla za ruku a odtáhla pryč s poznámkou, že dívčí sporty pro mě cesta nebude. Zkusila jsem atletiku, fotbal a florbal, sjezdové lyžování, které byla má velká vášeň a díky kterému jsem začala jezdit na kole v rámci přípravy. Lyžovaní bylo ovšem finančně náročné, a tak jsem s ním musela skončit a místo toho jsem začala běhat na lyžích.

Jsi studentka nebo už chodíš do práce? Děláš v maximálním nasazení dva náročné sporty, jak vše dokážeš skloubit…jak vypadá tvůj běžný den?

Dokončila jsem střední odbornou školu s maturitou, obor management sportu a zdravý životní styl se zaměřením na ekonomiku a podnikání. Na školu jsem vloni nenastoupila, nevěděla jsem, co chci dělat v životě a plácla jsem přihlášku na první školu kterou jsem našla, ale uvědomila jsem si, že tam nechci. Letos budu hlásit na nutričního poradce.

Můj klasický den vypadá asi takhle: Ráno vstávám docela brzo a jdu se proběhnout nebo posilovat poté se vrátím domů a udělám si snídani, pokud si na něco vždycky najdu čas tak je to nachystání a nazdobení kaše ovocem je to něco na co si potrpím.  Po snídani následuje první trénink většinou se dopoledne jdu jezdit nějaké intervaly nebo rychlosti. Odpoledních hodinách si něco málo přečtu, jsem s pejskem, pomůžu doma a ve 3 si dám kafe a utíkám na druhý trénink to bývá¨buď vytrvalost nebo nějaké volné ježdění a síla. Večer pak jsem s rodinou nebo jdu na masáž.

Kdy se láme tvůj přechod z lyžařky na cyklistku? Jak máš nabitou zimní závodní sezónu, kdy ti končí povinnosti a můžeš poprvé sednou na kolo? Nebo máš v tréninkovém plánu např. trenažer či válce i během zimy?

Láme se začátkem dubna. Lyžařská sezóna mi začala v listopadu a od té doby jsem v jednom kole skoro každý víkend závody a když ne závody, tak soustředění. Doma bývám jen zřídka. Sezóna mi končí až 28.3 kdy máme poslední závody a většinou jsem hned o den později sedla na kolo. Ale letos to bude jinak. Sezóna na běžkách je opravdu hrozně dlouhá a náročná a tak si budu dávat poprvé ve své životě posezónní pauzu a na kolo sednu až po půlce dubna.

V té souvislosti – nedostala ses někdy pod tlak, že soupeřky se už připravují na sezónu a ty ještě ne?  

Párkrát už ano ale nakonec jsem z toho vyšla vždycky dobře. Většina holek mělo lepší start, ale ke konci sezóny už byly unavené a já právě dostávala tu chuť do závodění.

V cyklistice není výjimkou, že se dokáží prosadit i specialistky z jiných sportů, ať už vezmeme naši bikerku Katku Nash nebo kanadskou hvězdu Claru Hughes, která má medaile z OH v rychlobruslení i silniční cyklistice. Jsou tyhle univerzálky pro tebe motivující nebo už cítíš, že se budeš muset rozhodnout buď pro kolo nebo pro lyže?

Jsou pro mě motivující, ale v dnešní době je to čím dál tím míň možné. Já sama cítím, jak je to náročné skloubit tyto dva sporty a zrovna u nás není jednoduché dělat to na vrcholové úrovni protože si někteří můžou říct „aha ta dělá i dva sporty tak proč bychom jí brali na tyhle závody, vezmeme někoho, kdo se tomu věnuje naplno“. Takže ano, pociťuji, že si budu muset vybrat jeden sport.?

Kdo ti vede tréninky? Zimu i cyklistickou přípravu?

Letos jsem se rozhodla, že změním trenéra pro zimní sezónu a tak jsem ve spolupráci s Honzou Baďurou z Jeseníku. V létě se na kolo trénuji sama a musím říct že mi to zatím stačí a vyhovuje.

Jsi v obou sportech v mezinárodních týmech, jaké máš podmínky? Lze říct, že jsi profesionálka?

V obou týmech jsem zabezpečena materiálně a Ed Systém Bauer týmu máme hrazené veškeré závody a soustředění. V letní sezóně mám k dispozici kolo, přilbu, boty a veškerý materiál, přesto jsou věci, na které musíme shánět finanční prostředky a není to vždy úplně jednoduché. Ale mám volnou ruku ve výběru závodů a německý tým nemá problém s ničím. Nicméně za profesionála se ale rozhodně nepovažuji.

Jak vlastně vznikla spolupráce s Lukášem Bauerem?

Musím říct, že kdyby mi někdo před sezónou řekl, že budu spolupracovat s Lukášem tak bych mu jen těžce věřila. Splnil se mi něco jako dětský sen. Po sezóně bylo nejasné, jestli budu s běžeckým lyžováním pokračovat. Tým v mé domovině se rozpadl, neměla jsem trenéra, neměla jsem finanční podporu. Jednou odpoledne mi zazvonil telefon a z něho se oval Lukášův hlas. Volala jsem sním asi 20 minut a dal mi nabídku, abych jezdila a trénovala v jeho týmu.  Já už po 20 vteřinách hovoru věděla co odpovím! Něco takového se neodmítá a musím říct, že Lukášovi za hodně vděčím! Zachránil mi jednu z mých životních vášní. První soustředění jsme měli už v červnu a on mi vyšel ve všem vstříc a nechal mě, abych se na tomto soustředění připravila na mistrovství republiky na bikách. Navíc mě přivedl do úžasného týmu plného lidí, počínaje ním nebo naši skvělou reprezentantkou Kačkou Smutnou, až po francouzského závodníka Alexise Jeanneroda. Všichni mi pomáhají, ať už s materiálem nebo mi dávají rada a předávají zkušenosti.

Tvůj nejintenzivnější zážitek z bílé stopy? A samozřejmě nemůže chybět stejná otázka směřující k bikům …

Pro tuto sezónu je můj největší zážitek třetí místo na team prologu Visma ski classics, kdy jsem ve společnosti například Kateřiny Smutné vystoupala na stupně vítězů. Byl to neskutečný pocit! Ale celkové strašně ráda vzpomínám na MS v Goms, kde jsem dokonce ronila menší slzičky na startu, jak jsem byla nervózní. I když to nebyly nejpovedenější závody bylo to něco extra!  U kola se nemusím dlouho zamýšlet a hned mi naskočí atmosféra ze Světového poháru i mistrovství světa v Novém Městě na Moravě! Ještě teď mi běží husina po celém těle, když vzpomenu, kolik tam bylo lidí!

V bikovém týmu jsi s Milenou Cesnakovou, která se specializuje na maratony. Ty se věnuješ cross country, zůstaneš u něj nebo tě, stejně jako na lyžích, lákají delší závody?

Věnuji se cross country a chci se mu taky věnovat i dál. Je to taková moje srdeční záležitost i když nemůžu popřít to, že v letošní sezóně objevím i víckrát na startu maratonského závodu. Máme velkou podporu z německého týmu, tak máme i pár povinných maratonských závodů.

Kdy tě uvidíme poprvé na startu bikových závodů?

Jak už jsem říkala letos poprvé chci a budu mít posezónní přestávku. Můj první start je letos plánovaný na Italské Gardě, kde můj tým pořádá domácí závod, ale jak se znám, tak mi bude cukat v nohách už mnohem dřív, takže kdo ví. jak se co naskytne…

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama