POD POKLIČKOU s Karolínou Špicarovou
Další díl, tentokrát s benjamínkem našeho seriálu
Dnes se nám v seriálu „Pod pokličkou“ představí nejmladší závodnice v historii našich rozhovorů o stravování závodnic. Jak vypadá jídelníček mladičké cyklistky a lyžařky Karolíny Špicarové? Jak moc řeší v 15 letech palivo pro sportovní aktivity? Karolína pochází ze sportovní rodiny, od které má obrovskou podporu. Navzdory mladému věku si v kuchyni umí poradit možná o trochu víc, než její vrstevnice, je totiž velkou pomocnicí své mamce, která se pere s vážnou nemocí. Přečtěte si krátký rozhovor a nechte se inspirovat receptem na předzávodní snídani, která Karolíně dodala energii do mnoha úspěšných závodů.
Nejprve začněme krátkým představením této rodačky z Krkonoš a její cestě k cyklistice a lyžování…
Jsem Karolína Špicarová a je mi patnáct. Na kole závodím od mala, tehdy jsem začínala na kolech horských. Dnes už horské kolo zařazuji převážně jen rekreačně. Když mi bylo asi deset, sehnal mi taťka silniční kolo, se kterým jsem si porozuměla o dost lépe. Ale aby se mi po terénu nestýskalo, k silničce jsem přidala i cyklokrosové kolo.
Cyklokros je pro mě spíš příprava na nadcházející silniční sezónu – možnost jak jezdit na kole do poslední chvíle. Vzhledem k tomu, že bydlíme u Krkonoš, sníh tady napadne poměrně brzy, a tak místo namrzlé silnice využívám tuto formu tréninku. Mimo to jezdím i na lyžích (běžkách), k těm mě stejně jako ke kolu vedli rodiče. V zimě závodím na lyžích a v biatlonu.
Jaké jsou tvé dosavadní úspěchy v lyžování a cyklistice? Čeho chceš v letošní a nadcházející sezóně ještě dosáhnout? A má nějaký vysněný sportovní cíl?
Ve všech těchto sportech závodím na úrovni Českých pohárů, jako největší úspěch beru výhru na MČR běžeckého lyžování z Bedřichova a výhru celkového poháru z této sezóny (2022/23) a v cyklistice je to pro mě zisk titulu z letošního MČR z Nové Paky.
V letošní stále probíhající silniční sezóně bych chtěla udržet medailovou pozici v celkovém poháru a také zabojovat o pódium v jednotlivých zbývajících závodech ČP. V nadcházející sezóně bych se chtěla zúčastnit i nějakých zahraničních závodů a nabrat tam cenné zkušenosti. Účast na mezinárodních závodech je můj největší sportovní cíl.
Přibliž nám co ráda a naopak nerada jíš? A jak to máš s vařením?
Ve dnech, kdy je od závodů pauza nebo mě nečeká nijak zvlášť intenzivní tréninkový blok, jím bez jakýchkoliv omezení. V takových dnech si někdy zajdeme za odměnu do restaurace nebo pizzerie. V restauraci si ráda dávám kachní maso se zelím nebo třeba svíčkovou.
Jediné, čemu se pravidelně vyhýbám, jsou slazené sodovky. Od mala na ně nejsem zvyklá, takže častěji piju ovocné džusy, čaj nebo čistou vodu. Žádná zdravotní omezení mě netrápí, za což jsem velmi vděčná. Znám z kola pár holek, které musí řešit lepek, laktózu nebo bojovat s cukrovkou. Jsem ráda, že se s takovými komplikacemi nemusím potýkat.
Když jsme doma, vařím já nebo mamka, protože často nemáme moc času, jde vždycky o hodně jednoduchá jídla. Často vaříme těstoviny, brambor nebo rýži s masem a nějakou lehkou omáčkou.
Měníš nějak jídelníček v létě s kolem a v zimě na lyžích? A jak podporuješ imunitu, zejména v zimním období?
V rámci celého roku jím jakž takž stejně, ať už je léto nebo zima. Rozdíly jsou pro mě tedy jen v závodních a nezávodních obdobích, popřípadě v intenzitě přípravy. Teď například na kole jezdím spíš delší nenáročné tréninky. Takové vytrvalostní tréninky s nízkou intenzitou objezdím na cokoliv – nijak se kvůli nim v jídle neomezuji.
Nejvýraznějším rozdílem je, že přes léto jím víc ovoce než v zimě, v zimě používám spíše doplňky a vitamíny. Ve studeném období, kdy mi mohou hrozit nemoci, doplňuji důležité látky za pomoci kozího kolostra od značky Betula. Od podzimu až po jaro se mi tak nemoci vyhýbají obloukem, zkrátka moje imunita je díky kolostru výrazně silnější než bývala kdy dřív.
Kájo, co třeba konkrétně jíš v tréninkový den na kole?
Takovou typickou snídaní je pro mě teď třeba tvaroh s ovocem, pečivo s máslem nebo vločky s jogurtem. Snídám spíš později, a tak na ní většinou vydržím až do oběda. Pokud mám ale dopoledne trénink, něco malého si na něm taky dám. Obědvám doma, a to většinou kuřecí maso s přílohou, docela mám ráda i tofu a někdy s ním taky zaexperimentuji. Odpoledne, když nejsem na tréninku, si dám sladký toast, bublaninu nebo něco podobného.
Potom zbývá už jen večeře, tu si dávám spíš menší, protože se mi s těžkým žaludkem špatně spí. Většinou tak sním kus pečiva a nějakou zeleninu. Když mě čeká náročnější trénink s rychlými úseky, omezím v předcházející polovině dne těžší jídla (omáčky, mastná jídla..), ale také některé druhy ovoce a zeleniny (paprika, okurka, jablko…).
Na co jsi v jídelníčku zvyklá v den závodu na kole?
Před závodem beru na jídlo ještě o něco větší ohled, zmiňované potraviny omezím jeden celý den před závodem a přidám k nim do určité míry i maso (hovězí, vepřové). Protože snídaně je většinou jediné jídlo, které mám před závodem, jím celkem hodně. Téměř vždy jím ovesnou kaši. Když mám ještě trochu hlad, dám si před rozjížděním ještě banán. Když se rozjíždím, mám v bidonu připravený iontový nápoj, který podle pocitu upíjím.
Když se blíží start tak si podle trati vezmu dvacet až pět minut do startu gel. Většinou mám ještě jeden nebo dva gely na závod v kapse podle toho, jak je trať dlouhá. Hned po dojetí piju sacharidový nápoj. Dále k obědu mívám těstoviny. K večeři před i po závodě jím celkem obyčejně, třeba chleba se šunkou nebo tvaroh s kakaem.
Takto jím, když jsem před závodem doma nebo když bydlíme v karavanu. Jsem takhle zvyklá jíst téměř bez výjimek. Párkrát se to takhle ale nedalo zrealizovat. Například když jsme bydleli v Novém Městě na Moravě na hotelu, tak nám vařili a jejich jídelníček se rozhodně neshodoval s tím, na co jsem zvyklá. K večeři jsme měli jednou smažený řízek a podruhé vepřové maso a hranolky. Věděla jsem, že po něčem takovém se mi druhý den nemusí jet vůbec dobře, ale jídlo jsem stejně snědla celé.
Šlo o závody na lyžích, celý fakt ve mně vzbuzoval určité obavy, ale nakonec jsem zjistila, že mi daná večeře zas tak moc neublížila, a i přes to jsem dojela na druhém místě.
Předzávodní vločková kaše podle Káji
Tento “recept” sem píšu hlavně proto, že si takovou kaši připravuji téměř před každým závodem. Nikdy není úplně stejná, vždy se totiž řídím od oka a přimíchám to, co je po ruce. Praktická je v tom, že je rychle hotová, ohřát stačí jen vodu a přidat to, na co máte zrovna chuť.
Suroviny:
- 80 g vloček
- 120 ml horké vody
- 2 lžičky medu/cukru
- špetka soli
- 40 ml mléka
- něco navíc (neslazené kakao, marmeláda, sušené ovoce)
Vločky nasypu do větší mističky a zaliju je horkou vodu tak, aby nabobtnaly. Promíchám je a chvíli počkám. Dále přidám med, trochu soli a mléko, podle chuti třeba kakao, ořechové máslo nebo banán. Před závodem si kaši nijak nezdobím, možnost tady ale je. Někdy, když mám čas, přidám ke kaši marmeládu.
Blesková zpověď:
Když vařím/e, tak nejraději… kuřecí maso na kari s rýží.
Když peču/eme, tak nejraději… ”bublaniny” ze sezónního ovoce – třešně, višně, borůvky, rybíz, ostružiny, švestky…
Když jdu do restaurace či bistra, tak si většinou dávám… králíka/kachní maso se zelím a knedlíkem.
V pekárně si nejčastěji kupuji… tvarohový koláč.
V kavárně/cukrárně nejčastěji piju… čaj.
Když mě čeká dlouhý vytrvalostní trénink, beru si s sebou… banán, flapjack.
Když mě čeká krátký rychlostní trénink, beru si s sebou… gel, energetickou tyčinku.
Když chytnu na tréninku hlaďáka, kapsy jsou už prázdné a domů daleko, koupím si… pečivo.
Na závodech mám vždy v kapse nebo na bufetu připravený… gel.
Můj první regenerační snack/pokrm po dojetí do cíle je… sacharidový nápoj – gainer.
