Reklama

Blog DNK: Bez práce nejsou koláče aneb „Bláznivý dvojboj DNK“

Když vidíte alespoň jeden rozzářený obličej, zaslechnete emotivní sídlení zážitků, verdikt je jasný. Mise splněna….

Reklama

Psát tenhle blog nebylo původně v plánu, na pohled vlastně nešlo o nic výjimečného. Dámy na kole si střihly jeden pěkný sportovní víkend, v sobotu bikový maraton, v neděli trailové poježdění. Přesto mi to nedá a v jeho závěru, příjemně unavená, s trochu opuchlými  prsty z dvoudenního zápřahu, kdy jsem usilovně svírala řidítka svého biku, teď usedám ke klávesnici. Abych předala dojmy i motivaci dál….

Stejně, jako tisícovka dalších bikerů jsme v sobotu jeli maraton Malevil. A tak jako drtivá většina, jsme zůstali těmi „bezejmennými“, co nedosáhli na bednu. Přesto máme každá z naší skupiny svůj příběh. Takový, co by měl motivovat některou z vás, co pravidelně čtete naše stránky. Nemusíte se hned hrnout na startovní čáru bikového závodu. Jde o ten pocit, že je fajn mít trochu bláznivé nápady, které vám přinesou možná až nečekané prožitky. Že je důležité mít kolem sebe pár lidí, co jedou „na stejné vlně“, jako vy. Ti vás totiž posunou třeba o pár centimetrů vpřed a vy sama pak zdoláte mnohonásobně větší vzdálenosti. A tady platí, že ne vše se musí měřit na metry, na čas.  Protože zážitky, ty se žijí.

Ženy se údajně od mužů liší zásadně tím, že se nechtějí pouštět do věcí, v kterých se necítí jistě, kde hrozí, že by mohly neuspět. Samy sebe svazují příliš přísnými kritérii, připouští si tlak okolí. Já si troufám říct, že Dámám na kole se tyhle mýty daří zcela přirozeně odbourávat.

Den první – Malevil

Vypsaly jsme akci na webu DNK a soutěžily o startovné na Malevil. A zároveň vymyslely motivační double pro ty, co jezdí v pražské skupině na bikové vyjížďky. „Let na trase Malevil-Tanvald“.

Pěkně šlápnout do pedálů, maraton v Lužických horách rozhodně není zadarmo, pokryly jsme všechny trasy, kromě snové elitní „100“. Tedy 25, 45 a 65 kilometrů. Ale i ta nejkratší trasa může být výzvou. A zážitkem. Nebo cílem. Třeba takovým, jako je motivovat někoho dalšího z vás. Tak se zkuste v následujících řádcích od některých našich závodnic najít třeba právě vy.

Veronika (29), trasa 45 km, vítězka soutěže o startovné

Závod byl fantazie. 100% mě motivovala výhra a zároveň jsem tenhle těžký závod i pro mě dlouhou trasu brala jako trénink na ještě těžší Salzkamergut, kam se letos chystám si splnit svůj  sen. Trať mě mile překvapila v pěkných širokých lesních cestách, pár sjezdů bylo sice technicky náročný (nemám na to moc dobře kvalitní kolo) ale i tak jsem si to užila. Ač mě i mrzí, že jsem od 23 km šla většinu kopců nahoru pěšky.

Můj cíl byl to dát do 4 hodiny, což se podařilo, jela jsem  za 3:55 hod.  Potěšilo mě, že jsem i nebyla poslední a měla pár lidí za zády. Přijela jsem, vzala jídlo a šup sednout pod hlavní stan a najednou ten slejvák…neumím si představit v tom jet závod. To by mi asi ukápla slzička.

Bikování  je to super sport… vyčištění hlavy, odplaveni stresu, vyplaveni endorfinů. Já na závody jezdím z těchto důvodů a nevadí mi, že bývám vždy mezi posledními.
1.Vždy super trať
2. Vždy zajištěna trať lékaři (jsem diabetik)
3. Vždy úžasná příroda
4. Skvělý pocit, zážitek
5. Sen seznámením se singl cyklistou 🙂 ( bohužel se mi to zatím nedaří splnit, ale nevzdávám to)

Plánuju už další závody, určitě se s vámi těším nejpozději na podzim na Pražskou 50, to je moje trať, bydlím nedaleko Okoře.

Petra (46),  trasa 45 km, čtvrtý závod v „kariéře“

Když jsem před rokem přijela poprvé na sraz DNK, tak by mě vůbec nenapadlo, že za rok s nimi budu stát na startu Malevil Cupu.  A neočekávané se stalo skutkem. Skupinová motivace? Asi tak… Užila jsem si skvělý víkend, závod, v kterém nešlo tak úplně o výsledek, už vůbec ne v jednotné kategorii  19+ , spíš zažít atmosféru, užít si krásnou trasu, zkusit se “zmáčknout”. Co bylo pro mě nakonec úplně nejvíc? Sdílení radosti a zážitku ze závodu a podpora ostatních DNK. Je jasné, že závodnice s ambicí na bednu ze mě už nebude, ale rozhodně i tak stojí za to vychutnat si příval energie po startu a její odliv v posledních kilometrech, úseky s krásnými sjezdy i nekonečný výjezd, hravé traily …  a nakonec v cíli zaslouženou dávku endorfinů, že jsem TO zvládla.

Vzkaz pro ostatní? Ani baby 45+ se toho nemusej bát..:-)

Katka (27), trasa 25 km

Skoro nezávodím, ale rozhodla jsem se přidat ke skupině DNK a vyrazit na Malevil, protože mám ráda terén a právě Malevil má pověst terénního maratonu. Kvůli své fyzičce jsem si ale vybrala  závod na 25km, protože v tempu bych delší trať (45km) asi nevydržela, nebo bych si to minimálně moc neužívala. Bohužel v sobotu místo deště,který mám mnohem radši, bylo dusno a místo terénu jsem spíš našla polní a lesní cesty. Vím, že je tato trasa myšlená pro hobby jezdce nebo děti, takže ti si to užívali a rozhodně se není čeho bát. Pro mě to bylo trochu zklamání, když jsem v cíli slyšela vyprávět zážitky holek z delší tratě, takže jasný důvod trochu potrénovat na příští rok, abych vyrazila na 45km.  Na druhou stranu si nemyslete, že se na krátké trati nezávodilo. Rozdávala jsem si to celých 15km s jednou dračicí do posledních chvil. Nakonec jsem boj o fous prohrála, ale od toho to je závod.

Leona (46), trasa 100 km, MIX tým, vítězka soutěže o startovné

Malevil už jsem jela, ale teď jsem využila výhry k tomu, abych si vyzkoušela jet MIX tým s kamarádem. Naše domluva proběhla na poslední chvíli, u pivka, jak jinak ;-). Bylo to úplně jiné, než když jede člověk sám a hodně zábavné. Kopec nahoru jede každý sám za sebe, sjezd jede chlap první a ty se vezeš v jeho stopě. To je něco! No..tentokrát jsem byla já silnější, protože mému parťákovi se udělalo špatně, trápily ho žaludeční problémy, takže jsme nakonec závod nedokončili. I tak ale obrovský a hlavně nový zážitek.

Den druhý – Tanvaldský Špičák

Společný večer v penzionu již v Albrechticích a druhý den odměna ve formě luxusního trailového poježdění v bikeparku Tanvaldský Špičák. Jo-umíme se rozmazlit. Rozbitý motor lanovky? Vše vyřešil soukromý shuttle. Pár telefonátů a vstřícný přístup od kluků, co strávili stovky hodin při stavbě zdejších trailů a jejich sympatie k DNK skupině. Díky pánové! (Lukáš Černý, Martin Lehký a Jarda Rýdl).

To, co jsme ušetřily ve výjezdech, jsme nechaly na trati, když jsme ze všech sil „hoblovaly“ dokonalé klopenky, kterých ne a ne se nabažit. Vyhnal nás až déšť a taky uvědomění si povinností matek, manželek, s blížícím se pracovním pondělím. Tak zpátky do reality. Ale s příslibem, že už brzy nás svede dohromady zas nějaký ten bláznivý plán. A co Vy? Přidáte se? 

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama