ROZHOVOR: Maja Wloszczowska ” Čím víc toho člověk dělá, tím víc musí být efektivnější”
Je lepší hardtail nebo full a co vše stihne Maja mimo kolo? Vše najdete v rozhovoru s nejlepší polskou bikerkou…
Na kole začala jezdit jako hobík v roce 1996, první úspěchy přišly po 4 letech, kdy skončila na mistrovství světa v Sierra Nevadě druhá mezi juniorkami. Od té doby posbírala řadu velkých úspěchů, jejichž výčet by zabral celý odstavec. Mezi ty nejcennější patří dvě stříbra z olympijských her, a tituly mistryně světa i Evropy v cross country. Vystudovala matematiku na vysoké škole financí a pojišťovnictví ve Wroclavi, společně se svojí maminkou a bratrem vede firmu Quest na výrobu dresů, napsala dvě knihy…i tady by byl výčet jejích aktivit mimo kolo hodně dlouhý.
Nejúspěšnější polská bikerka si získala srdce i českých fanoušků, pro svou skromnost, stálý úsměv, trpělivost podepisovat stovky fotografií při autogramiádě. A my využily možnosti udělat s touto velmi sympatickou ženou exkluzivní rozhovor pro Dámy na kole.
Maja a Pražské schody, před dvěma roky vítězství, letos druhé místo. Jak sis užila závod i atmosféru?
Je to fantastický závod. Hradčanské panorama je naprosto úchvatné, ale co opravdu dělá závodu tu pravou atmosféru – to jsou diváci – jedním slovem jsou neskuteční. Závod sám o sobě je opravdu těžký. Miluji sjíždění schodů, ale ten výšlap je vážně krutý.
Vrátím se ještě k SP v NMNM a parádnímu 5. místu. Krátce před tím jsi byla nemocná, jak těžké to pro tebe bylo, když jsi věděla, že nejsi 100% připravená?
Já jsem věřila v dobrý výsledek. Věděla jsem, že pokud už budu zdravá, měla bych být odpočatá, a to by mi mělo pomoct. Bohužel jsem měla hned po startu technické problémy, takže jsem závod začínala kolem 60-70. pozice. To jsem si říkala, že umístění v top 10 by byl zázrak. Ale cítila jsem se výborně a kolem trati byla spousta mých fanoušků z Polska, tak to mi dalo extra motivaci a energii. Nakonec jsem skončila 5. Což je fantastický výsledek, ale stálo mě to hrozně moc sil. Upřímně jsem se celý následující týden cítila úplně vyčerpaná, takže Pražské schody i nedělní český pohár mi daly pořádně zabrat.
Jolanda vezla nový full, ty jsi opět sáhla po hardtailu, byla to týmová taktika?
Byla to moje volba. Jelikož jsem byla nemocná, neměla jsem moc času na to se s fullem sžít. A nechtěla jsem závodit na nevyzkoušeném kole na svěťáku. A upřímně jsem se na svém Level B+ cítila skvěle, ale jasně…ty kořeny byly dost těžké.
Rozhodla jsem se vyzkoušet fulla na českém poháru, co se jel na stejné trati o týden později a moc jsem si to užila. A taky jsem vyhrála.
Uvidíme tě také někde na celoodpruženém Krossu nebo zůstaneš věrná hardtailu?
Těžko říct. Myslím, že jsem spíš hardtailový jezdec, ale pokud bude trať opravdu hrbolatá, jako je třeba v Novém Městě, tak nejspíš sáhnu po fullu.
Patříš ke generaci zkušených bikerek, tréninkový plán si děláš sama nebo s někým konzultuješ?
Kdepak, mám trenéra. Já bych si mohla psát tréninkový plán sama, ale z pohledu motivace je podle mě lepší, když ti ho píše někdo jiný. A asi by to byl pro mě extra stres, kdybych si měla celý plán připravovat sama. Samozřejmě svůj trénink s koučem hodně probírám a říkám svůj názor, pokud cítím, že je třeba něco pozměnit.
Kolik času věnuješ tréninku na silnici a kolik jízdě na biku?
Řekla bych že je to 50/50. Silnička je dobrá na získání rychlého švihu (kadence?) a také je na ní lehčí jet specifický trénink podle wattmetru. Ale celkem často jezdím intervaly na asfaltu do kopce na svém biku a dolů pak jezdím terénem.
Ví se o tobě, že jsi hodně aktivní i mimo vlastní závodění. Podílíš se na organizaci cross country závodu, který nese tvé jméno. Na Fb vedeš poradnu, napsala jsi už druhou knížku…Kde bereš čas, energii a co ti to přináší?
Haha, dělám toho mnohem víc. Všechno mi to pomáhá se poprat se stresem ze závodění. A myslím si, že čím víc toho člověk dělá, tím víc ho to tlačí k tomu být efektivní.
Zmínila jsem knížku S kolem na vrchol, která vyšla v tvém rodném jazyce. Plánuješ její překlad do angličtiny?
To by bylo super, kdyby se to povedlo. Ale nevím, jestli by se našlo v zahraničí dost čtenářů No, možná to bude jeden z mých příštích projektů.
Kross je moderní dynamická značka, jakým způsobem probíhá spolupráce, podílíte se i na vývoji nových modelů?
Moc si to užívám. Je skvělé propagovat polskou značku a je to pro mě velká motivace. Podílela jsem se na vývoji hardtailu Level B+ pro olympiádu v Riu. Teď samozřejmě pomáháme s vývojem Earth (full). Kross roste opravdu rychle, už máme testovací centrum v Polsku a brzy by se měla otevřít továrna, kde se budou vyrábět karbonové rámy. Jako jedna z mála evropských značek je tak bude vyrábět přímo v Evropě. To si myslím, že je skvělé.
Závodní dlouhověkost není u bikerek ničím výjimečná, na jak dlouho dopředu plánuješ svou kariéru? Předpokládám, že r. 2020 a OH v Tokio jsou tvým velkým cílem.
Haha, upřímně to nedokážu říct. Je pravda že Tokio 2020 je velmi blízko takže ano, nejspíš mě tam uvidíte. Konec konců do třetice všeho dobrého, tak by to zlato mohlo dopadnout ne? Ale nemyslím si, že budu závodit, tak dlouho, jako Sabine nebo Gunn Rita. Obě mají můj velký obdiv, ale myslím si, že budu chtít vyzkoušet v životě i něco jiného, dokud na to budu mít sílu.
Jak je to s novou generací, v kom vidíš svou nástupkyni?
Samozřejmě Jolanda. Ale ona není budoucí hvězda – ona už je hvězda a to pořádná. A jsem si jistá, že bude na vrcholu ještě pěkně dlouho dobu.
Během tvé závodní kariéry se změnil charakter tratí, délka závodů i styl závodění. Co musí umět současná bikerka, aby mohla pomýšlet na úspěch ve světovém měřítku?
Pořád je to vytrvalostní sport, kde je potřeba síla a rychlost. Ale co se určitě změnilo je, že bez schopnosti jezdit dobře technické pasáže, dnes už člověk nemá šanci vyhrát. Tratě jsou určitě technicky náročnější a zvlášť mladé jezdkyně jezdí čím dál tím lépe kamenité pasáže, kořeny, dropy a skoky. Dřív to byl trénink jen o fyzické dřině, ale dnes už se musí člověk věnovat trénovaní techniky jízdy ideálně denně pokud chce zůstat ve světové špičce.
Tvůj život je dlouhé roky spojen s cyklistikou. Co ti kolo jako takové přináší…teď nemyslím samotné závodění.
Určitě komunitu. Jsme kamarádky, to je prostě skvělé. Těším se na závody už jen proto, že se s těmito lidmi budu moc zase potkat. Nemyslím si, že by mezi námi panovala závist. Na trati si samozřejmě nic nedarujeme, ale před i po závodě jsme kamarádky a zažíváme spolu spoustu legrace. A to se ve vrcholovém sportu moc často nestává.
Naše povídání bude na portále Dámy na kole, kde píšeme o vrcholové i hobby cyklistice. Co by jsi poradila ženám, které nemají závodní ambice, ale láká je jízda v terénu?
Prostě vezměte kolo a běžte se projet. MTB je úžasná aktivita. Pomůže to vaší fyzičce, odreagujete se od stresu a ještě můžete být v přírodě. Vyplavíte si endorfiny a budete se cítit jednoduše báječně.
Foto: mtbs.cz, FB Maja W.
