Reklama

HOLKY KOLEM KOL. Bohdana Půlpánová o závislosti, z které se nejde vyléčit

Další zajímavá osobnost, kterou stojí za to představit (nejen) v našem seriálu Holky kolem kol…

Reklama

Tahle dáma dala kolu v jeho nejrůznějších podobách víc jak půlku života. Krátký čas se věnovala triatlonu, pak ji učarovalo olympijské cross country. Dařilo se střídavě, tak trochu v závislosti na technické náročnosti trati, zejména těch částí, co vedly dolů. To totiž byla parkety Bohdany a změna disciplíny na sebe nenechala dlouho čekat. Křehká dívky si oblékla chrániče, integrálu a pustila se do downhillu.

Trochu se posuneme v čase, kdy po vzletech i bolavých pádech přišla další životní etapa, která trvá dodnes.

Rodačka z Berouna se přestěhovala do Pardubic, stala se maminkou a se svým mužem Martinem vybudovala cyklistickou speciálku značky Scott. Kromě toho dlouhých 13 let, od jara do podzimu společně jezdí po závodech seriálu KPŽ, kde chystají tratě pro děti a fotoaparátem zachycují momenty sportovního zápolení. Takový normální život holky kolem kol…

Tenhle rozhovor vznikl při setkání na prezentaci společnosti Endorphine Republic, kde Bohdana poctivě prohlížela a vybírala z nové kolekce to, co bude putovat na jejich prodejnu.

Bohdana Půlpánová před pár lety (v letu...)
..a teď

Bohdano, vzpomeneš na impuls, který tě odvedl z xc tratí k downhillu?

Manžel. Ten totiž odmítal jezdit v elasťákách cross country.

Když se ohlédneš zpět, jakého výsledku nebo výkonu si nejvíc ceníš?

Co se týče výsledku, tak je to moje pětiletka, kdy jsem v řadě za sebou urvala pět titulů mistryně ČR ve sjezdu. Nutno podoktnout, že jsem se během této doby stihla vdát a přivést na svět i potomka.

Jsou dovednosti, které člověk nikdy nezapomíná, to platí pro technické sporty, jako je třeba plavání, lyžování. Jak je to se sjezdem, ubrala jsi hodně…ve skocích, rychlosti?

Od doby, kdy jsem ještě závodila ve sjezdu přibylo více skoků a tratě jsou výrazně těžší. Nejsem zrovna velký aviatik, ale na takový Špindl bych si troufla. Ale downhillové návyky náhodou využívám i v KPŽ. Jakmile se blíží sjezd, hlásím, že musím jet jako první. Někteří závodníci mi pak v cíli říkají, že jsem jela z kopce jako by mi nefungovaly brzdy.

Kolik času máš teď na kolo?

S časem to je fakt špatný. Když je sezóna musím být přítomna na obchodě, neb mám přísného šéfa.(smích).  Ale když vidím, že šéf má dobrou náladu, okamžitě toho využívám, žádám o propustku a jedu se vyvětrat. Když kouknu na Stravu na ujeté kilometry, co mají mé soupeřky na KPŽ, tak mám najeto minimálně o půlku méně….jezdím na morál.

Kolo? To je závislost, co se nedá vyléčit

Už jsi zmínila, že jsi spolumajitelkou cyklistické speciálky Scott, o co vše se staráš?

Nejvíc se starám o pana vedoucího (manžel-pozn. redakce). Ne vážně, mám na starost náš e-shop, sekci oblečení, doplňků a výživu.

Sama pamatuješ dobu, kdy ženy neměly na výběr a jezdily v neforemných, pánských dresech. Teď je vše jinak, podle čeho ty sama pro sebe věci vybíráš? 

Doby minulé jsou pryč i s umělými materiály a nyní je ohromný výběr barev, materiálů s různými technologiemi  (rychleschnoucí, UV ochrana, oděruvzdorné …) i různých střihů. Nejdříve jsem jezdila v závodní dámské řadě oblečení SCOTT, která je neskutečně upravená pro nás dámy. Celorozepínací dresy, síťované části, co zajišťují výborný odvod vlhkosti,silikonové spodní lemy. Nezbytný komfort pak dávají moderní cyklistické výstelky, ale třeba i super padnoucí šle, které nejdou přes prsa.

Já sama už několikátou sezónu ale jezdím závodní SCOTT pánskou řadu, neb jezdím na pánském modelu SCOTT RC Spark World Cup. Potřebuji ladit s kolem, a když nemám čas na trénink, tak aspoň mi to musí slušet na startovní čáře.

Je těžké zákaznice přesvědčit, když přijdou z tvého pohledu s mylnou představou a dovést je k změně názoru?

No někdy, když přijde zákaznice a chce sukni na kolo, tak opravdu nemám šanci jí vysvětli a přesvědčit, že je to zbytečné a stejnou funkci jí udělají volné šortky s výstelkou. Většinou k nám chodí zákaznice, co vědí, že na kole jezdím už několik desítek let a nechají si poradit. Nakonec hodně záleží, jak jsou spokojené s materiálem a střihem. Většinou zákaznice odchází spokojené a odnáší si úplně jiné zboží, než pro které přišly.

Nějaká kuriózní situace z prodejny, se zákazníkem?

„Dobrý den, prosím Vás je tady pan vedoucí?“, řekne zákazník. „Myslíte toho pána, co pro mě pracuje? Ano je tu. Co potřebujete?“, odpovím zákazníkovi. „Já bych raději s ním…“ Zavolám tedy manžela v očekávání, že pán bude chtít nějakou zapeklitou věc. Jenomže ten mu řekne, že by potřeboval jeden ventilek. V té chvíli bych dotyčného nejraději zardousila (smích).

Invaze e-biků..nelze přehlédnout. Jak to vidíš ty? Kdo si u vás kupuje a jaké modely?

Tak na e-biku už třetím rokem jezdí manžel, což znamená, že už na něho nemusím na kopci čekat. S oblibou si ho někdy půjčím i já, ale zatím na něj určitě nepřesedlám. U nás prodáváme pouze éčka do terénu, a převažují ty celoodpružené.

Co vše se dá stihnout za jeden den: přípravit trať...
...a ještě závodit.

Pojďme z obchodu do živého světa cyklistiky. Jak ses ocitla u KPŽ? Co vše tam s tvým mužem vlastně děláte?

Po konci sjezdování přišel absťák po MTB závodech. Kolo pro život jsme zkusili a už jsme u něj zůstali. Martin nejprve dělal mechanika na startu KPŽ a já si závodila. S postupem času jsme začali pracovat na Junior Trophy. Od doby, kdy jsme se začali angažovat u dětských závodů, tak děti už nejezdí po asfaltu, ale pouze v přírodním terénu. Snažíme se stavět všechny tratě Junior Trophy tak, aby byly přehledné pro rodiče a mohli celou dobu závodu své děti vidět a podporovat je. 

Když prostor dovolí, tak si necháme záležet, aby to bylo fakt výživné. Občas nás pobaví situace, když na trať zabloudí dospěláci (jako například v Novém městě na Moravě) a slyšíme, jak láteří, že ta trať je strašně těžká a neví, jestli ty závody nakonec vůbec pojedou. Když jim pak sdělíme, že jsou na dětské trati, je na nich vidět, že jsou rádi, že už nejsou dětmi. Každou trať se snažíme postavit trošku jinak, někdy využíváme technické přírodní záludnosti, jindy přidáme i umělé překážky. 

Jde nám o to, že na KPŽ jezdí děti od odrážedel do 13 let a chceme, aby se postupně rozvíjely jejich cyklo dovednosti. Moc nás těší, když za námi na trať přijdou bývalí dětští závodníci (nyní již kadeti či junioři), přijdou se pochlubit svými výsledky a poděkují, že díky naším tratím zvládají všechny těžké technické překážky na ČP MTB (např. klády).

 Jak vypadá tvoje „běžná“ sobota u KPŽ?

Vstáváme již kolem 7.00, snídaně, kontrola a opravování přetrhaného mlíka na dětské trati, kterou jsme stavěli den předem, nasazení startovního čísla na mé kolo, nafasování fototechniky, rozdělení pomocníků na trať, domluva se spíkrem, kolik se pojede okruhů a kolik má trať metrů. 

S Martinem upozorníme před startem každé kategorie na záludnosti trati, focení průběhu Junior Trophy, hodinu před startem mého závodu odchod z Juniorky, když to stihnu, tak je i svačinka, rychlá převlíkačka do závodního outfitu, přesun do startovního koridoru většinou bez rozjetí (není čas a tak většinou v prvním kopci, než se rozjedu velmi trpím a určitě mě to limituje v mém výsledku), absolvování trasy C – já říkám, že se jdu vyvětrat, rozdýchání v cíli, sprcha, převlek do civilu, jídlo a když se zadaří, výlet na stupně vítězů.

Správná "Scott family":jen chlapi vyměnily brusle za kolo.

Co tě vlastně přivedlo zpátky do závodního dění?

Jak jsem již říkala, byl to absťák po kole. Závodím na horském kole od roku 1993 a to je sakra dlouhá závislost, která se už asi nedá ani vyléčit.

Točíte se kolem Junior Trophy, velmi diskutované téma jsou rodiče na závodech, jak to vnímáš?

Rodiče jsou všude stejní, ať to je hokej, který hraje náš syn, nebo horská kola. Nejvíce řvou ti, co nikdy nesportovali a vidí ve svém potomkovi už minimálně mistra světa. Děti se mají závoděním bavit a ne být vystresovaný, že špatně zajely a rodiče se na ně budou zlobit. Všichni by měli své malé závodní povzbuzovat a pochválit, ať přijedou první anebo poslední.

Jaký je tvůj osobní „bike park“?
Myslíš místa na ježdění? Jednoznačně Špindl. Tam se vracím nejraději. Možná to bude tím, že na místní trati jsem nejvíce trénovala a vyhrávala.

Myslela jsem kola, která máš doma…
Stav mé stáje nyní čítá pouhé dva kusy. Nyní mám silničku SCOTT Contessa CR1 a městské kolo SCOTT SUB. Sjezdové kolo jsme letos prodali. Tento týden by však měl přijít SCOTT Spark RC World Cup 2019, což bude již můj osmý Spark!

Jaké máš plány pro příští rok, ty sportovní, budeme tě vídat na maratonech?

I nadále budeme pořádat Junior Trophy a to znamená, že i já budu zase jezdit KPŽ. Navíc za pár dní mi má přijít nové kolo (samozřejmě, že to bude značka SCOTT, na které již 20 let závodím) na což se moc těším, až ho poprvé projedu. Kromě KPŽ mám v plánu jet Malevil a Jestřebí Hory.

Uměla bys nalákat holky, dámy, aby se nebály pustit se třeba do nějakého bikového maratonu?

Holky, v žádném jiném sportu nebudete jezdit s takovou spoustou krásných chlapů!

Foto:archiv B.a M. Půlpánových

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama